Vztah kočka - člověk
Proč máme ve vztahu s kočkou – i ve felinoterapii – 100% zodpovědnost za její welfare
Když se rozhodneme navázat blízký vztah s kočkou, často si neuvědomujeme, jak zásadní roli v jejím životě hrajeme. Mnohé výzkumy i praktické zkušenosti potvrzují, že člověk může sehrávat roli náhradní matky – a to nejen u kotěte, ale i u dospělé kočky. Nejde o přehnaný antropomorfismus, ale o funkční vztah založený na připoutání, bezpečí a vzájemné regulaci.
Kočka jako mládě, člověk jako matka
Vědecké studie ukazují, že:
-
kočky si vytvářejí bezpečnou vazbu k lidem podobně jako lidská miminka ke své matce (Vitale et al., 2019),
-
přizpůsobují svou vokalizaci (např. mňoukání) lidským pečovatelům, aby vyvolaly pečující reakci,
-
v přítomnosti známého člověka lépe zvládají stres, učí se a odpočívají – stejně jako koťata u své matky.
Systém CARE: základní opora pro regulaci
Podle neurovědce Jaaka Pankseppa je afektivní systém CARE zodpovědný za péči o mláďata a bezpečnou sociální vazbu. Když se člověk ke kočce chová citlivě, předvídatelně a láskyplně, aktivuje se právě tento systém – jak v ní, tak i v něm.
U kočky se to projevuje předením, mazlením, hledáním kontaktu. U člověka např. ochotou chránit, krmit, hladit – tedy mateřským chováním bez ohledu na pohlaví či druh.
Plynulý přechod z CARE do HRY
Když se kočka cítí bezpečně, může přejít do dalšího primárního systému – HRA (PLAY). Tato tělesná hra (běhání, zápasení, kousání „na nečisto“) není jen zábavou:
-
umožňuje rozvíjet nervový systém a sociální dovednosti,
-
pomáhá měnit staré (často traumatické) neuronální vzorce,
-
připravuje kočku na zdravé vztahy i na interakci s člověkem – např. ve felinoterapii.
Z toho vyplývá:
Kočka, která si hraje, je kočka, která se cítí bezpečně.
Aby si mohla hrát, potřebuje nejdřív systém CARE – bezpečí, přijetí a možnost volby.
Naše role ve felinoterapii
Jako terapeuti, handleři i chovatelé neseme 100% zodpovědnost za to, zda kočka má podmínky k tomu, aby mohla být šťastná. Nestačí říct, že „si to užívá“ – musíme rozumět jejím signálům, respektovat její hranice a vnímat i neverbální řeč těla.
Protože kočka není naše hračka, ale bytost s citlivým nervovým systémem, která nám důvěřuje.
Analýza videa
Koregulace NS mezi kočkou a člověkem při mazlení
SIBAM model (Peter Levine)
Polyvagální teorie (Stephen Porges)
-
Oba aktéři – kočka i člověk – jsou zjevně v ventrálně vagovém stavu (sociální zapojení, klid, kontakt očí, jemný dotek).
-
Kočka se přibližuje, reaguje na doteky měkkým tělem, často zavírá oči, přede → známky hluboké důvěry a relaxace.
-
Lidský dotek je rytmický, neinvazivní, pomalý – stimuluje vagový tonus, což podporuje stav bezpečí u obou.
-
Dochází ke vzájemnému ladění přes dotek, dech, výraz obličeje, hlas → typická koregulace sociálního NS.
Afektivní neurověda (Jaak Panksepp)
-
Aktivní je systém CARE (péče, blízkost) – klíčový pro sociální vazby a emoční uklidnění.
-
Sekundárně je aktivní i SEEKING systém → kočka vyhledává kontakt, je zvídavá, má aktivní zájem o interakci.
-
Absence FEAR, RAGE či PANIC systému → žádné známky stresu, obrany nebo vyhýbání.
-
Předoucí kočka aktivuje u člověka pozitivní emoce přes dotyk a zvuk – neurobiologicky podporuje oxytocinový systém.
Shrnutí:
Toto video je výbornou ukázkou vzájemné koregulace nervových systémů.
Dotyk, rytmus, blízkost a pomalost – to vše umožňuje hluboké uvolnění a aktivaci sociálně-zapojeného okruhu, který je klíčový nejen ve vztahu kočka–člověk, ale také v kontextu felinoterapie.
Link na zobrazení videa - prosím zkopírujte do prohlížeče:
https://pixabay.com/cs/videos/ko%C4%8Dka-ko%C4%8Dkovit%C3%BD-maskot-zv%C3%AD%C5%99e-savec-223549/
