Felinoterapie - NCHK

Co může zvyšovat úroveň vnímání stresu u kočky v procesu felinoterapie?

Kočky jsou vnímavá, citlivá a zároveň velmi adaptabilní zvířata. Právě díky těmto vlastnostem se některé z nich mohou stát výjimečnými partnery ve felinoterapii. Zároveň je však třeba mít na paměti, že i drobné změny v prostředí či dynamice interakce mohou u kočky vyvolat zvýšené napětí – často dřív, než si toho člověk vůbec všimne.

Zde je několik faktorů, které mohou zvyšovat úroveň stresu u kočky v terapeutickém prostředí – a které bychom měli jako terapeuti i majitelé citlivě vnímat:

Odlesky světla a hra stínů

Kočky jsou velmi citlivé na vizuální podněty – zvláště na rychlý pohyb v zorném poli. Odlesky slunce na lesklých plochách, pohyb stínů na podlaze nebo záblesky ze sklenic, kyvadla hodin či přístrojů mohou připomínat pohyb kořisti – a kočka přepíná do stavu zvýšené pozornosti.
To může narušit její klid, snížit ochotu k interakci nebo naopak spustit herní až predátorské chování, které v terapii není vždy žádoucí.

Zvuky, které neslyšíme

Kočky vnímají frekvence v rozsahu 48 000 až 85 000 Hz – daleko nad hranicí lidského sluchu.
To znamená, že elektronické přístroje, zářivky, nabíječky nebo i zabezpečovací systémy mohou vydávat vysokofrekvenční zvuky, které jsou pro nás tiché – ale pro kočku nepříjemné až rušivé.
V neznámém prostředí je vhodné kočku nejprve pozorovat a případně vyzkoušet, které místnosti jí vyhovují.

Pachy, které necítíme

Čich hraje v životě kočky zásadní roli. Pachové stopy nám mohou být zcela neznámé, ale pro kočku nesou důležité informace – o přítomnosti jiných zvířat, hormonálních změnách nebo stresu jiných jedinců.
Nepříjemné mohou být čistící prostředky, dezinfekce, parfémy, kouř, ale i pachy jiných zvířat (např. psů nebo koček, které byly v místnosti předtím).
Důležité je dbát na jemné, přírodní vůně nebo pachovou neutralitu, a kočce nabídnout možnost úniku do „čistého“ prostoru.

Nepředvídatelné pohyby a přímý pohled

Kočky reagují na přímý oční kontakt často jako na výzvu nebo hrozbu. Podobně může stres způsobit rychlý, nekoordinovaný pohyb, zejména směrem k nim.
U některých klientů (např. s demencí nebo poruchami autistického spektra) může být těžké tyto projevy regulovat – o to důležitější je zajistit bezpečný prostor, kde se kočka může stáhnout a zároveň být chráněna před nadměrnou stimulací.

Proměnlivé prostředí

Kočka potřebuje předvídatelnost a bezpečí. Časté změny nábytku, osvětlení, vůní nebo osob mohou narušit její orientaci. Stejně tak změna denní rutiny, hlasitosti, polohy pelíšku nebo oblíbeného místa může být vnímána jako narušení jistoty.
Zvláště u citlivých nebo starších terapeutických koček je stabilita prostředí jedním z klíčových faktorů jejich pohody.

 Dotek, který není vítaný

I když je haptický kontakt ve felinoterapii důležitý, měl by vycházet z iniciativy kočky.
Nadměrný nebo neočekávaný dotek, zvláště na citlivých místech (břicho, ocas, tlapky), může vyvolat obrannou reakci. Kočka může ztuhnout, odejít nebo začít olizovat – což jsou známky nepohody, které je třeba vnímat jako signály k přerušení interakce.

Další možné stresory

• klimatizace a proudění vzduchu (včetně změn teploty),

• vibrace a rezonance podlahy nebo nábytku, např. při průjezdu vozíku,

• snížená možnost kontroly prostoru (např. uzavřené přepravky bez výhledu),

• kočka v hormonální nerovnováze (např. hárání, falešná březost),

• dlouhé čekání bez smysluplné aktivity – i nuda může být stresor,

• neodhadnuté načasování – kočka po jídle, spánku nebo při únavě může být méně tolerantní vůči změnám.

Co s tím?

Felinoterapie je o vzájemné důvěře, respektu a schopnosti číst jemné signály. Stres nelze zcela eliminovat – ale můžeme minimalizovat jeho zdroje a především dát kočce možnost volby:
– může odejít,
– má k dispozici bezpečný prostor,
– není nucena do kontaktu,
– její rytmus je respektován.

Tím nejen chráníme pohodu a zdraví zvířete, ale zároveň umožňujeme hlubší, autentičtější terapeutické propojení s klientem.