ATA podcast - Hilda Tresz, Enrichment chování, Jane Goodall Institute - s českým shrnutím
Hilda Tresz se narodila v Maďarsku a v roce 1989 se přestěhovala do USA. Pracuje jako mezinárodní koordinátorka enrichmentu chování a animal welfare a mentorka Institutu Jane Goodallové.
V tomto podcastu hovoří s Ryanem Cartlidgem o enrichmentu zvířat v zoologických zahradách, zejména v zoo v Phoenixu i o enrichmentu pro domácí zvířata, jako jsou kočky, psi, králíci a papoušci.
V zoologických zahradách je v rámci welfare využívána metoda Foraging ( hledání potravy), která představuje přirozenější způsob krmení zvířat, kdy si zvířata sama musí hledat potravu v různých potravních hlavolamech, skrýších a krmítkách. Zvířata se tím zaměstnávají, stimulují své smysly a přirozené chování. Samozřejmě je třeba brát v potaz zdravotní stav zvířete a jeho věk, protože pro handicapovaná, stará či bezzubá zvířata mlže znamenat hledání potravy příliš velkou zátěž. Foraging se nepoužívá každý den, je součástí plánovaného enrichmentu.
Studiemi bylo prokázáno, že i když je k dispozici potrava volně, zvířata preferují její hledání. Hilda Tresz uvádí příklad kuřat, která nechtěla při vysokých teplotách jíst. Když jim rozsypali potravu do sena rozprostřeného na zemi, v němž si potravu hledala, najedla se, vyhloubila si v zemi důlky, v nichž se chladila a usnula.
Metoda Foragingu se využívá i při podávání léčiv. Jejím cílem je zaměstnat zvířata, dám jim náplň dne, přesměrovat jejich chování a zabránit stereotypnímu chování.
Tuto metodu lze použít i u domácích společníků, jako jsou psi, kočky, králíci či papoušci. Majitel by měl svá zvířata pozorovat a všímat si chování, která zvířata vykazují. Kupříkladu psi a kočky hledají kořist poměrně dlouho, zato ji však rychle uloví a sní a poté odpočívají. Tomu by měl být uzpůsoben i jejich potravní enrichment. Králík naproti tomu hledá a pojídá potravu celý den.
Kočky by měly mít k dispozici takové potravní hlavolamy, do nichž mohou sáhnout tlapkou ze strany, ne shora. Hilda Tresz zdůrazňuje, že není nutné kupovat ty nejdražší hlavolamy, ale že mnohem důležitější je zručnost a kreativita majitele a znalost preferencí vlastního zvířete.
Hilda Tresz dále hovoří o důležitosti povrchu v kotcích a klecích a jeho vlivu na možná zranění tlapek a infekce včetně nachlazení. Seno, sláma, hobliny, suché listy, to vše může pomoci zvířatům cítit se komfortněji a zároveň to pomáhá i v případě Foragingu.
V zoologických zahradách patří k enrichmentu také trénink pro veterinární péči. Velmi důležitý je například trénink vstupu na váhu, trénink dobrovolné účasti na podávání injekcí. Trénink tak šetří čas, energii i snižuje stres zvířete i personálu.
Zásadní význam má vedení deníků enrichmentu a jejich vyhodnocování. V něm velmi pomáhají proškolení dobrovolníci, kteří zvířata pozorují. Údaje získané pozorováním slouží jako základ pro vědecké studie.
Hilda Tresz dále zmiňuje důležitost sociálního enrichmentu a uvádí, že i když má zvíře žijící jako jedináček bohatý enrichment ve svém prostředí, nemůže to snížit jeho osamělost. Společenský enrichment tedy staví paní Tresz na první místo.
V závěru Hilda Tresz uvádí, že i s nízkým rozpočtem je možné zajistit takový enrichment, který zvířatům umožňuje rozvinout přirozené chování a zajistit mentální zdraví.
