Felinoterapie - NCHK

Teorie felinoterapie

Internetový kurz NCHK

Termín :

4. lekce Výběr zvířat pro AAT a AAA – pokračování

Vliv faktorů prostředí na práci týmu

V každém zařízení existují prvky prostředí, které různým způsobem ovlivňují talent a pohodu jednotlivých týmů, testují dovednosti jednotlivých týmů a těží ze zkušeností jednotlivých týmů. Schopnost zvířete a handlera podávat určitý výkon závisí stejně tak na faktorech prostředí jako na schopnostech a talentu týmu. Nejlepším způsobem, jak zjistit, zda je tým vhodný pro určité prostředí, je zhodnotit jeho chování v tomto prostředí.

Bez ohledu na to, kde tým pracuje, zahrnuje každé prostředí cílovou populaci, specifické cíle pro tuto populaci, konkrétní počet pracovníků podílejících se na programu, celkovou populaci, případně aktivity návštěvníků, další zvířata a jiné činnosti. Zda tým složený z jednoho zvířete a jednoho handlera dokáže v daném prostředí udržet rovnováhu, lze nejlépe určit na základě pečlivého pozorování, které nemusí být nutně formální.

Zapojení zaměstnanců má na pomyslné stupnici větší váhu než jakýkoli jiný prvek prostředí. Efektivní rozdělení úkolů snižuje riziko spojené s nepředvídatelnými skupinami obyvatel a umožňuje týmu dosáhnout komplexních cílů. Schopnosti se stávají důležitým faktorem, pokud jsou cíl a komplex specifické.

Dovednosti týmu musí být přiměřené k tomu, aby byl možné dosáhnout cíle programu. Něžná, talentovaná zvířata bez vysoké úrovně trénovanosti mohou poskytnout efektivní příležitosti ke komunikaci a socializaci. Pro uspokojení základních potřeb traumatizovaných lidí nejsou dovednosti zvířat tak důležité jako jejich schopnost bezpodmínečně přijmout člověka a dát mu pocit bezpečí. Některé skupiny účastníků nejsou vhodné pro intervence v oblasti AAI bez ohledu na to, jak tolerantní nebo talentovaná jsou zvířata, s nimiž pracujeme. AAI nejsou vhodné pro osoby, které by mohly ublížit zvířatům nebo handlerům, a to i neúmyslně. Součástí práce pracovníků daných zařízení je posoudit, kteří účastníci jsou vhodní pro AAI.

Cílovou populaci nelze změnit, ale často existují způsoby, jak ji vyvážit, aby bylo dosaženo rovnováhy. Například jedno dítě sedící na židli nebo na podlaze představuje pro malá zvířata menší riziko než skupina dětí hrajících si v určitém prostoru. Někdy lze dosáhnout rovnováhy výběrem větších zvířat, aby se kompenzovala reaktivnější populace.

V prostředí, v němž provádíme AAI, se mohou vyskytovat i další zvířata, jako jsou zvířata trvale umístěná v zařízení, zvířata doprovázející návštěvníky, domácí mazlíčci - při AAI v rodinném prostředí nebo služební psi. Některá zvířata se v lepším případě nedokážou v přítomnosti jiných zvířat soustředit, v horším případě jsou vůči nim agresivní nebo je ohrožují. Rovnováha závisí na schopnosti pracujících zvířat nevěnovat přehnanou pozornost jiným zvířatům v prostředí. Závisí také na schopnosti personálu omezit jiným zvířatům přístup do určitých částí zařízení.

Profesionální pedagogové a terapeuti, kteří pracují s vlastními zvířaty ve svém profesním prostředí, přebírají dvojí roli handlerů - terapeutů a přebírají role a povinnosti na obou stranách pomyslné škály. Handleří ve dvojroli na jedné straně lépe znají svá zvířata a jejich reakce a to jim může usnadnit intervenci. Na druhé straně musí dělit svou pozornost mezi klienta/ pacienta a zvíře, s nímž pracují. Tím dochází k nerovnováze a koncept práce ve dvojroli může vnášet do intervence určitý stresující prvek. Záleží na handlerově prahu tolerance ke stresu, aby byla intervence efektivní a přínosná a nebyla kontraproduktivní.

Handleři terapeuté /pedagogové, kteří pracují tímto způsobem, potřebují zvířata, s nimiž mají hluboky, pevný a kvalitní vztah. Potřebují zvířata, která jsou samostatná, jejich chování je spolehlivě předvídatelné a jejich reakce a řeč těla jsou dobře čitelné. To ovšem neznamená, že hander nevěnuje zvířeti pozornost a nechá je s klientem samotné. Taková intervence je hazardem se zdravím a pohodou klienta, dalších zúčastněných i zvířete samotného. Pro pohodu zvířat, jejichž handler je zároveň terapeutem /pedagogem je zásadním problémem doba, kterou musí strávit se svým majitelem v zaměstnání. Je nutné upravit prostředí pro zvíře tak, aby mělo dostatek možností k projevení přirozeného chování, dostatek míst k nerušenému odpočinku mimo klienty a obecně dostatek všech zdrojů, které k projevení přirozeného chování potřebuje. Handleři ve "dvojroli" nemají možnost pružně změnit prostředí, cílovou populaci s níž pracují, či dobu strávenou v zaměstnání, aby zachovali rovnováhu v intervenci. Vhledem k této skutečnosti je důležité, aby si zvířata, s nimiž pracují, pečlivě vybírali na základě jejich tolerance ke stresu a rychlosti, s jakou se ze vzrušeného stavu mysli vracejí k běžnému chování . Je důležité, aby citlivě a cíleně vedli trénink těchto zvířat s ohledem na podmínky prostředí, v němž budou pracovat a aby toto prostředí upravovali tak, aby byly intervence co nejvíc v souladu s welfare všech zúčastněných.

Zvířata jako nástroje nebo jako spolupracovníci v terapeutických procesech?

Pro zajištění kvality a bezpečí programů AAI je důležité, aby zvířata nebyla v programech AAI nikdy "využívána", ale abychom je chápali jako partnery ve vzájemně prospěšném vztahu. Potřeby zvířat musí být vždy zohledněny a vyváženy stejně jako potřeby lidských účastníků programů AAI. Je nutné přijímat každé zvíře tak jak je příroda stvořila a nepromítat do něj naše lidské představy. Jinými slovy vyvarovat se antropomorfismu.

Někdy je nemožné dosáhnout rovnováhy. Majitelé zvířat, kteří dodržují etické zásady, si zvíře z intervence stáhnou, pokud se v prostředí, kde je intervence vykonávána, nahromadí negativní faktory. Pokud zvíře nedokáže pracovat v prostředí, které je pro něj vhodné, je povinností handlera vyřadit zvíře z programu AAI. Pokud se zvířata žijící v terapeutických zařízeních jako zvířata trvale umístěná nebo zvířata žijící na terapeutických farmách nedokážou vyrovnat se svým prostředím, je povinností ošetřovatele nebo ochránce zvířat najít pro zvíře nový domov.

Jazyk osobního prostoru

Každý živočišný druh má svá vlastní pravidla pro osobní prostoru a míru separace, kterou mezi sebou jedinci udržují v sociálních situacích. Zvířata účastnící se programů AAI nejsou výjimkou. V rámci každého osobního prostoru jsou tři zóny. Zóna, kde si živočich poprvé uvědomí přítomnost jiného živočicha, je veřejná zóna. Odtud se vstupuje do sociální zóny. Přestože je dovoleno být v sociální zóně druhého živočichy, neverbální komunikace mezi jedinci určuje, zda je to vnímáno jako zastrašování, nebo jako dovolený zásah do sociální zóny. Pokud se jeden jedinec ke druhému přibližuje stále víc a víc, narušuje tím jeho osobní zónu, což může být vnímáno jako projev přízně, ohrožení nebo manipulace. Blíže k osobní zóně je zóna intimní, která se týká kontaktu. Jedinec si plně uvědomuje druhého jedince ve své intimní zóně. Živočišné druhy v této oblasti dodržují přísná pravidla komunikace. Ignorování nebo nedodržování těchto pravidel může být považováno za neúctu nebo zastrašování. Je velmi důležité vědět, že většina programů AAI podporuje účastníky ve vzájemné interakci v intimní zóně. Kdykoli je bariéra intimní zóny překročena, jedinec reaguje vysláním signálů. Tyto signály jsou jasným vyjádřením respektu, spokojenosti nebo strachu, obrany nebo agrese. Zvířata v programech AAI musí běžně pracovat v prostředí a s lidmi, pro které je jejich jazyk zcela cizí. Schopnost handlera interpretovat signály zvířete a okamžitě na ně reagovat je velmi důležitým faktorem pro zmírnění dopadů těchto interakcí. Klienty by měl být vždy vhodným způsobem seznámen se zvířetem, s nímž interaguje, s jeho komunikačními signály a přirozeným chováním. Není to v žádném případě ztráta času, ale další náplň intervence, které může pomoci navodit pocit bezpečí.

Dotek je nejintimnějším aktem komunikace, je nezbytnou součástí téměř každé intervence za účasti zvířat, a přestože nikdo nenavrhuje, aby se lidé během AAI přestali se zvířaty mazlit, je velmi důležité, aby zvířata sama mohla tento intimní kontakt iniciovat jako první. Zvířata, která pokorně snášejí zásahy do svých intimních oblastí, mohou být zdánlivě klidná, ale ve skutečnosti většinou trpí stresem, mohou být ve stavu zamrznutí (freeze) a je na handlerovi, aby zhodnotil danou situaci a svému zvířecímu partnerovi pomohl zrelaxovat. Kočka je predátor i kořist. Záleží na tom, jakým způsobem necháme klienta ke kočce přistupovat – úchop z výšky, nepoměr mezi úrovní očí zvířete a člověka může u kočky navozovat pocit setkání s predátorem. Dravci se nad kořistí často vznášejí, útočí, chytají kořist a odnášejí ji, aby ji sežrali. Příroda obdařila živočichy představující kořist intuitivním smyslem pro zasedací pořádek u stolu Matky přírody. V prostředí AAI jsou lidé často ve skupinách a fyzicky zaujímají nad zvířaty pozice, které naznačují vznášení se, napadání a uchopení zvířete. Ať už oprávněně, nebo ne, těla zvířat reagují na jejich intuici a ukazují, jak jsou znepokojená. I proto je ve felinoterapii vhodnější zapojovat kočku do návštěv v malé skupině klientů, například po dvou, nebo volit individuální návštěvy, které více simulují běžné rodinné prostředí. Zampování a úprava prostoru, kde k setkáním dochází, je také naprosto zásadní a budeme o ní hovořit v dalších kapitolách.

Řeč těla

Řeč těla umožňuje každému druhu vysílat a přijímat zprávy, využívat či překonávat obranné mechanismy a vyhýbat se konfliktům. Proces komunikace je složitý a dále se komplikuje, když různé druhy zvířat interpretují signály ve svém slovníku odlišně. Lidé často signály zvířat nerozpoznávají nebo si je mylně vykládají jako nezájem nebo neposlušnost, ale každý signál je součástí zprávy, kterou se zvíře snaží sdělit o svém osobním území. Stejně tak často se lidé chovají způsobem, který zvířatům během AAI neúmyslně (nechtěně) signalizuje napětí. Tedy i zde určitě neztratíme čas prohlížením obrázků s řečí těla zvířat, shlédnutím videí, hrou v rolích. Tato aktivita obohatí AAI, aktivizuje klienty a bude další přidanou hodnotou zajišťující welfare všech zúčastněných.

Benefity pro klienty nebo stres zvířat pracujících v AAI ?

Jak již bylo dříve uvedeno, prostředí, kde se terapeutická zvířata účastní AAI je pro zvířata stresující, protože se jedná o zásadní změnu jejich prostředí a dochází k narušení takové denní rutiny, která je pro daný druh normální. Zásadním prvkem při rozhodování o začlenění kočky do AAI je, zda se dokáže rychle vzpamatovat z narušení denní rutiny a změny prostředí a užít si interakci. Začlenění kočky do AAI není vhodné, pokud je emoční úroveň nebo úroveň aktivity cílové populace v rozporu s emoční úrovní a aktivit kočky. Například nemůžeme chtít po mladé, aktivní kočce, aby ležela klidně a nehnutě u geriatrického klienta po dobu několika minut. Mladé zvíře potřebuje vybít svou energii a přirozenou zvídavost hrou.

Handler musí znát reakce své konkrétní kočky na stres. Individuální signály se mohou lišit, ale mezi běžné příznaky stresu patří změna komunikačních vzorců a atypická řeč těla v porovnání s klidovým stavem:

• změna v držení těla a jeho pohybů

• změna pohybů hlavy a očí

• změna postavení uší

• změna velkosti zornic a tvaru očí

• zrychlené dýchání

• zívání

• nadměrné línání

• napětí končetin

• stažení se z přítomnosti klienta

• odmítání přijetí jinak oblíbené potravy

Většina příznaků stresu je univerzální. Lidé poznají stres, když ho vidí, a to i u jiných druhů. Nejenže je riskantní a nesprávné provádět návštěvy s vystresovaným zvířetem, ale díky emocionální koregulaci přenášíme tento stres i na klienta. Takové návštěvy jsou škodlivé a kontraproduktivní pro všechny účastníky.

Známá pravda

Handler tvoří 50 % AAI týmu, ale má 100 % zodpovědnosti za jeho fungování a welfare všech zúčastněných. Důležitost správného vzdělávání, výcviku a výběru handlera nelze podceňovat, protože je nenahraditelný. Zkušenosti, dovednosti a zdravotní stav handlera jsou stejně důležité jako posouzení zvířete. Jen tak lze minimalizovat riziko pro všechny účastníky AAI. Znalosti, talent a dovednosti handlera přímo ovlivňují riziko zranění, infekce nebo nevhodných interakcí. Úkolem handlera při AAI je prezentace zvíře. Tato prezentace zahrnuje přípravu (vybudování pevného pouta a vztahu důvěry, trénink, veterinární péči, správnou domácí péči), zvážení všech aspektů před samotným setkáním, okamžité vyhodnocení všech situací, k nimž během AAI dojde a upřednostňování zájmů kočky a její ochranu za všech okolností. Prezentační dovednosti zahrnují schopnost efektivně komunikovat s klientem a zejména mu naslouchat, zaujmout ho, být proaktivní, citlivě přesměrovávat chování, pokud se klient cyklicky vrací k negativním vzorcům myšlení.

Handler tedy musí :

• zajistit vhodnou interakci mezi člověkem a zvířetem.

• prokázat vhodné sociální dovednosti (oční kontakt, úsměv, sebevědomé vystupování, konverzace) potřebné pro interakci s lidmi v AAT a AAA.

• zajistit přípravu, provádění a závěr návštěvy

• znát a proaktivně využívat techniky interakce AAT a AAA s cílovou populací.

• zachovat diskrétnost

• chovat se příjemně, klidně a přátelsky reakce vůči všem zúčastněným během celého průběhu intervence

• prokázat proaktivní (nikoli reaktivní) dovednosti při manipulaci se zvířaty.

• chovat se jako ochránce zvířete ve všech situacích, respektovat jeho přirozené potřeby.

• umět číst řeč těla zvířete (stres, vzrušení) a podle toho jednat.

Nejúspěšnější handleři jsou si vědomi své role a odpovědnosti při zajišťování AAI. Měli by rozumět důvodům chování zvířete, aby mohli předvídat, jak může nepředvídatelné chování ovlivnit očekávané výsledky. Ať již pracují v odlasti terapeutické práce, aktivizace nebo vzdělávání, musí se přizpůsobit dokumentačním a řídicím postupům a metodám daných zařízení a svých vysílajících organizací. Jsou zodpovědní za opatření ke kontrole přenosu infekcí, tedy jsou zodpovědní za řádně provedená očkování dle očkovacího schématu platného pro danou zemi nebo oblast a za ošetření zabraňující množnému přenosu vnějších i vnitřních parazitů do prostředí cílového zařízení (odčervení, spot-ony, prostředky proti vnějším parazitům).

Mezi handlery a jejich kočkami existuje silné sociální pouto. Zvířata jsou koneckonců vstupenkami k činnostem, které jejich handlerům přinášejí radost, uznání a prestiž. Zájmy handlera však nesmí převýšit zájmy zvířete. Jen tak může felinoterapie plnit své poslání – aktivizovat klienty na cestě k salutogenezi.

Použitá literatura

American Kennel Club, Inc. (1989) The canine good citizen test. At Canine Good Citizen.

http://www.akc.org/events/cgc/index.cfm

Beck, A. M., and Jones, B. A. (1985). Unreported dog bites in children. Public Health Rep. 100(3),

315–321.

Boissy, A. (1995). Fear and fearfulness in animals. Q. Rev. Biol. 70(2), 165–191.

Butler, K. (2004). “Therapy Dogs: Compassionate Modalities.” Funpuddle Publishing Associates,

Norman, OK.

Butler, K. (2004). “Therapy Dogs Today: Their Gifts, Our Obligation.” Funpuddle Publishing

Associates, Norman, OK.

de Becker, G. (1997). “The Gift of Fear: Survival Signals That Protect Us from Violence.” Little,

Brown and Company, New York.

Fredrickson, M. A., and Howie, A. R. (2000). Methods, standards, guidelines and considerations

in selecting animals for animal-assisted therapy. Part B. Guidelines and standards for animal

selection in animal-assisted activity and animal-assisted therapy programs. In “Handbook on

Animal-Assisted Therapy: Theoretical Foundations and Guidelines for Practice” (A. Fine, ed.).

Academic Press, San Francisco.

Goodloe, L. P., and Borchelt, P. L. (1998). Companion dogs temperament traits. J. Appl. Anim. Welf.

Sci. 1(4), 303–338.

Hines, L. M., Lee, R. L., Zeglen, M. E., and Ryan, T. (1983). “Guidelines: Placement of Animals

in Nursing Homes.” Paper presented at the Conferences on the Human-Animal Bond, Uni-

versity of Minnesota, Minneapolis, MN, and University of California, Irvine, CA.

IAHAIO Prague guidelines on animal-assisted activities and animal-assisted therapy (1998).

Guidelines accepted at the IAHAIO General Assembly, September, Prague.

Lanier, J. L., Grandin, T., Green, R. D., Avery, D., and McGee, K. (2000). The relationship between

reaction to sudden, intermittent movements and sounds and temperament. J. Anim. Sci. 78,

1467–1474.

Ledger, R., and Baxter, M. (1996). A validated test to assess the temperament of dogs. In “Pro-

ceedings of the 30th International Congress of the ISAE” (I. J. H. Duncan, T. M. Widowski,

and D. B. Haley, eds.), p. 111. Col. C.K. Centre for the Study of Animal Welfare, Guelph,

Canada.

New, J. C., and Strimple, E. (1988). “Therapy Dog Criteria: Minimum Medical Criteria.” Paper

presented at the seventh annual Delta Society Conference, People, Animals and the Environ-

ment: Exploring Our Interdependence, Orlando, FL.

North American Riding for the Handicapped Association (1994). How to start a NARHA center.

NARHA. http//www.NARHA.org

Serpell, J. A., and Hsu, Y. (2001). A novel approach to evaluating performance-related behavior

in prospective guide dogs. In “Proceedings of the 35th Congress of the ISAE” ( J. P. Garner,

J. A. Mench, and S. P. Heekin, eds.). Center for Animal Welfare, UC Davis, Davis, CA.

Shelter animals inappropriate for visiting programs (1992). Pet Partners Newslett. 2(6).

“Standards of practice for animal-assisted activities and animal-assisted therapy” (1996). Delta

Society, Renton, WA.

Stephen, J. M., Ledger, R. A., and Stanton, N. (2001). Comparison of the perceptions of tem-

perament in dogs by different members of the same household. In “Proceedings of the 35th

International Congress of the ISAE” ( J. P. Garner, J. A. Mench, and S. P. Heekin, eds.), p. 113.

Center for Animal Welfare, UC Davis, Davis, CA.

Visser, E. K., van Reenen, C. G., Schilder, M. B. H., Knaap, J. H., and Blokhuis, H. J. (2001). Can

behavioural parameters in young horses be used to quantify aspects of temperament? In “Pro-

7. The Art of Animal Selection for AAA and AAT Programs 147

ceedings of the 35th Congress of the ISAE” (J. P. Garner, J. A. Mench, and S. P. Heekin, eds.).

Center for Animal Welfare, UC Davis, Davis, CA.

Wharton, T., Sercu, C., Malone, M., and Macauley, B. (2005). An analysis of equine stress levels

after participation in therapy sessions. Scientific and Educational Journal of Therapeutic Riding,

25–30.

Weimer, D. L., and Vining, A. R. (2005). “Policy Analysis: Concepts and Practice.” Pearson

Prentice Hall, New Jersey.

Weiss, E., and Greenberg, G. (1997). Service dog selection tests: Effectiveness for dogs from animal

shelters. Appl. Anim. Behav. Sci. 53, 297–308.