Tento článek je inspirován textem Cornelie Elbrecht: Regulating the Sensory Cortex with Sensorimotor Art Therapy Approaches, zveřejněným na blogu Sensorimotor Art Therapy Institute v roce 2024.
Cornelie Elbrecht je zakladatelkou Sensorimotor Art Therapy Institute a autorkou řady odborných publikací na téma tělesně zakotvené arteterapie a práce s traumatem.

Trpělivost jako most: práce s odlišnou neurocepcí ve felinoterapii

Ve světě, který často očekává rychlost, výkon a okamžitou odezvu, bývá trpělivost často kdesi na okraji zájmu – ale o to zásadnější je její význam. Zvláště při práci s lidmi, jejichž neurocepce – tedy způsob, jakým jejich tělo vyhodnocuje bezpečí a ohrožení – se liší od nastavení většiny populace. Týká se to například osob s poruchou autistického spektra, Alzheimerovou demencí, posttraumatickou stresovou poruchou a dalších neurodivergentních klientů.

Když svět působí hrozivě

Mnoho neurodivergentních lidí vnímá okolní svět jako přetížený, chaotický a těžko srozumitelný. Reagují odtažením, hyperaktivitou, neklidem, nebo naopak výrazným zpomalením až útlumem. Co se zvenčí může jevit jako neochota nebo zlobení, bývá ve skutečnosti signál zahlceného nervového systému, který se snaží přežít.

Stephen Porges, autor Polyvagální teorie, upozorňuje, že pocit bezpečí je spojen s předvídatelností a možností volby. Jen tehdy se může aktivovat sociální zapojení a kapacita pro učení, vztah či tvořivost.

Dotek, smysly a zpomalení

Jedním z klíčových nástrojů v práci s odlišnou neurocepcí je smyslová regulace – tedy možnost pomoci klientovi znovu navázat kontakt s vlastním tělem a světem prostřednictvím doteku, pohybu, rytmu a bezpečného prostředí.

Zde hraje zásadní roli trpělivost terapeuta a jeho schopnost:

• zpomalit tempo,

• citlivě reagovat na přetížení,

• ctít osobní hranice,

• přijmout i velmi pozvolný proces.

Kočka může být v tomto procesu klíčovým regulátorem – nevtíravým, přítomným, bez očekávání. Její klidný dech, předení, struktura srsti nebo pomalé mrkání poskytují senzorickou kotvu a vnitřní mapu klidu.

Když se dotek stává spouštěčem obrany

U osob s hypersenzitivitou na hmatové podněty (např. barva, hlína, voda) může být i jemný dotek spouštěčem obrany. Právě proto je důležité:

• nechat klienta volit tempo a způsob interakce,

• nabídnout strukturované smyslové podněty (např. hebkou látku, kinetický písek, kartáček),

• využít haptické kvality kočky jen tehdy, pokud o kontakt projeví zájem klient i kočka.

Kočka často intuitivně rozpozná, kdy je vhodné zůstat nablízku a kdy se stáhnout. Její nevtíravost a přirozené tempo jsou cenným vzorem i pro nás, lidské terapeuty.

Motorika, smysly a návrat k sobě

Podle Cornelie Elbrecht je při regulaci senzorické kůry zásadní propojení motorických impulsů a smyslové zpětné vazby. U neurodivergentních osob bývá tato vazba narušená – tělo „neví“, jak se cítí, kde je, jak se orientovat.

Smysluplná aktivita – třeba kreslení na papír, mazlení se s kočkou, nebo nalévání vody – může pomoci znovu propojit vnitřní a vnější svět. Někdy je ale potřeba začít zcela od začátku: pozorováním, nasloucháním, dechem.

Všechno má svůj čas. A to je v pořádku.

To nejdůležitější sdělení tohoto přístupu je jednoduché – a zároveň hluboké:

Všechno má svůj čas. Tělo se zklidňuje pomaleji než se děsí. Důvěra se buduje pomaleji než obrana. Ale právě v trpělivosti se rodí prostor pro změnu.

Felinoterapie, pokud je vedena s respektem a vědomým přístupem, může být jedním z jemných způsobů, jak pomoci lidem s odlišnou neurocepcí najít v těle znovu domov.