Felinoterapie - NCHK

Návrhy činností pro senzomotorickou felinoterapii

1. Hmatová interakce s prostředím i kočkou:

• Hladění různých typů kožešin – přírodní (ovčí vlna, kožešiny), umělé, plyšové, strukturované látky – a pak srovnání s dotykem kočky.
   

• Kočka na vyvýšené texturované podložce – klient může sledovat, jak na ni reaguje (např. koberec, bublinková fólie, různé látky), může i sám stejnou texturu zkusit rukou/nohou.
   

• Společné „haptické bádání“ – kočka dostane několik mís s různými druhy substrátu (látky, rýže, fazole, mech), klient může hádat, jaké pocity mohou být tlapkou cítit.
   

2. Jemná motorika a oko-ruka koordinace klienta:

• Podávání pamlsků pomocí pinzety nebo prstů – pomalé, vědomé, pozorování reakce kočky.
   

• Stavění jednoduchých překážek nebo herních prvků – navádění kočky přes tunel, mezi kužely apod.
   

• Používání klikru s přesným načasováním – může se zlepšovat pozornost a koordinace klienta.
   

3. Zraková stimulace:

• Pozorování pohybů kočky – klient může popisovat, jak se kočka pohybuje, kam se dívá, jaké barvy vnímá.
   

• Barevné cíle – trénink s barevnými targety pro kočku a vnímání barev klientem (např. která barva přitáhne pozornost?).
   

• „Zrcadlení pohybů“ – klient jemně napodobuje pohyb kočky (natažení, protahování, otočka).
   

4. Sluchové vnímání:

• Vědomé naslouchání zvukům během felinoterapie – klient zaznamenává zvuky v místnosti, předení, šustění granulí, zvuky kroků.
   

• Relaxace s nahrávkou předení – a sledování, jak na to klient reaguje (např. pomocí kresby, slovního popisu tělesného pocitu).
   

• Hra na ticho – kolik tichých projevů kočka vydává, které se normálně „neslyší“?
   

5. Čichová stimulace:

• Různé vůně – prezentované kočce i klientovi (levandule, kočičí tráva, dřevo, vanilka, máta).
   

• Společné sledování čichové reakce – jak reaguje kočka a jak klient na stejnou vůni.
   

6. Chuťové a orální vnímání (pokud vhodné):

• Klient dostane ochutnat různé nápoje (teplý čaj, studenou vodu) – a má popsat tělesný vjem.
   

• Kočka dostává různé pamlsky – klient sleduje reakci, popisuje chutě (podle složení nebo vlastní zkušenosti), vnímá zapojení čelistí, jazyka.
   

7. Bilaterální stimulace (v souladu s rytmem kočky):

• Pomalé střídavé poklepávání stehna při sledování pohybu kočky (vpravo–vlevo).
   

• Malování oběma rukama podle pohybů kočky – např. sledování chůze a přenesení rytmu pohybu na papír.
   

• Předení jako rytmus – klient opakuje zvuk/pohyb podle rytmu předení.
   

8. Hra a imaginace:

• "Co si myslí kočka?" – klient si zkusí představit vjemy kočky v dané situaci.
   

• Senzomotorické kreslení – po sezení klient nakreslí, co prožíval (může jít o tělový pocit, barvu, texturu…).
   

Poznámka:

U každé činnosti můžeš reflektovat SIBAM komponenty (S – senzorické, I – obrazové, B – behaviorální, A – afektivní, M – významové) – např. klient zaznamenává nejen, co cítí tělem, ale i jaké obrazy nebo emoce se vynořují. Hodí se i „body scan“ nebo krátké vědomé zastavení na začátku a konci.

Jako doplňující perspektivy používáme: Polyvagální teorii a primární afektivní systémy

Každou z navržených činností můžeme reflektovat nejen optikou SIBAM, ale také z hlediska regulace nervového systému a afektivní motivace, která aktivitu doprovází.

 Polyvagální teorie (Porges) nám pomáhá porozumět tomu, jaký stav autonomního nervového systému je v danou chvíli aktivní – a jak aktivita s kočkou může napomoci návratu do ventrální větve vagu, tedy do stavu bezpečí, sociálního zapojení a klidné bdělosti.

Např.:

• Předení, rytmické pohyby kočky, jemná dotyková stimulace mohou aktivovat systém ventrálního vagu (bezpečí, kontakt).
   

• Bilaterální stimulace, jako je malování oběma rukama nebo poklepávání stehen, může podpořit integraci a zklidnění.
   

• Zvědavá hra a orientace (např. hádání materiálu v miskách nebo barevné cíle) využívají orientační reakci, která přivádí klienta zpět do kontaktu s okolím i tělem.
   

 Primární afektivní systémy (Panksepp) nám pak ukazují, jaký typ emoční motivace je v činnosti přítomen. U každé aktivity se můžeme ptát:

• Aktivujeme systém HRA (PLAY)? → při zrcadlení pohybů, stavebních úkolech, imaginaci.
   

• Je přítomen systém CARE? → při jemném kontaktu, sledování kočky, přemýšlení nad jejími pocity.
   

• Probouzí se SEEKING? → při objevování textur, pachů, zvuků nebo barev.
   

• Dochází ke zklidnění přes PANIC/GRIEF? → např. při relaxaci s předením, dotykovém kontaktu, kdy klient cítí přijetí a oporu.
   

Tyto principy neposkytují diagnózu, ale slouží jako mapy pro hlubší pochopení a vědomé facilitování prožívání – jak ze strany kočky, tak klienta.