Felinoterapie - NCHK

Co dělá kočka, když potřebuje odstup?

U kočky pozorujeme odstup nejčastěji v těchto formách:

1. Použití „zprostředkujících“ pohybů a prostředí

• Přiblížení s využitím předmětu mezi sebou a člověkem – např. si lehne za polštář, kartonovou krabici nebo bok pelíšku.
   

• Dotyk tlapkou místo hlavou či tělem – např. jemné poklepání, čenichání, ale bez plného kontaktu.
   

• Kartáčování nebo hra přes látku – když si kočka hraje nebo se mazlí přes deku či hadřík.
   

• Používání hraček jako „prostředníka“ (hra na dálku, přetahování).
   

2. Využití pohybů jako signálů k regulaci interakce

• Otočení hlavy stranou, pohled mimo – „nechci víc“.
   

• Polohování tak, aby se zády opřela o člověka (místo čelního kontaktu).
   

• Tlapka jako mezistupeň dotyku – dotkne se, ale nezůstává v kontaktu.
   

Zrcadlení mezi kočkou a člověkem

• člověk i kočka si hledají své způsoby regulace,
   

• zprostředkovaný kontakt může být znakem vnímání hranic a bezpečí (ne „nedostatku vztahu“),
   

• a právě v těchto jemných momentech vzniká prostor pro terapeutickou práci se vztahem a tělem.
   

Možné využití v senzomotorické felinoterapii:

• Zahrnout otázky jako:
   

  • Použil/a jsem nějaký nástroj, abych se mohl/a dotknout kočky? (kartáč, hračka, pamlsek v lžičce…)
     

  • Jak to bylo pro mě – bezpečnější, vzdálenější, jemnější?
     

• Nabídnout klientovi možnost volby mezi: přímým a nepřímým kontaktem (např. hladit vs. kartáčovat).
   

• Pozorovat a reflektovat, jaké „prostředky“ používá kočka k regulaci kontaktu, a jak to souzní s potřebami klienta.