Felinoterapie - NCHK

Ve felinoterapii je dotek často vnímán jako něco automaticky léčivého. Kočka sedí vedle klienta, tře se, nabízí kontakt. Ale co když právě tehdy potřebuje tento kontakt řídit sama – jemně, přesně, s respektem k vlastnímu nervovému systému?

Sdílení pachu (parfémování) jako forma blízkosti

Když se kočka tře hlavou o člověka – ať už o ruku, tvář nebo nohu – často říkáme, že se „mazlí“. Ve skutečnosti se však děje něco hlubšího. Pomocí pachových žláz v oblasti tváře, brady a čela si nás kočka „parfémuje“ – označuje si nás jako známé, bezpečné, součást svého světa.

Tento akt má důležitou sociální i seberegulační funkci. Pomáhá kočce ukotvit se v prostoru, vázat se na známé bytosti a zároveň vnímat intenzitu kontaktu.

Když dotek není problém – ale jeho intenzita ano

Temple Grandin, vědkyně s autismem, napsala ve své knize Animals in Translation výstižnou větu týkající se osob s autismem, ale i zvířat:
“It’s not that they don’t want human contact – it’s that they can’t process too much of it at once.”„Není to tak, že by nechtěli lidský kontakt, problém je, že nedokáží okamžitě zpracovat jeho intenzitu." 

To, co popisuje u lidí s autismem, přesně vystihuje i potřeby mnoha koček – zvláště těch s jemným nervovým laděním. Kočka může vyhledávat blízkost, a přesto být zahlcená, pokud je podnětů příliš: dotek, teplo, pachy, nehybnost, hlasy kolem.

Signály autoregulace: jemná řeč kočičího těla

Z pohledu polyvagální teorie a modelu SIBAM je parfémování způsobem, jak udržet ventrální vagový systém aktivní – tedy zůstat v propojení a bezpečí.

Současně ale může být aktivována i mírná sympatická odpověď: tělo se ptá: „Je to pořád ještě v pohodě?“
Kočka proto využívá autoregulační strategie, které jí pomáhají zůstat v kontaktu a přitom nepřekročit své „okno tolerance“:

• jemné odklonění hlavy

• krátké zívnutí

• přešlapování

• přesměrování pozornosti

• pomalý odchod a návrat

Nejde o stresové signály v pravém slova smyslu. Jde o dávkování blízkosti – proces, kterým si kočka reguluje intenzitu vztahu, stejně jako člověk, který potřebuje na chvíli „vydechnout“, ale nechce odejít.

Primární afektivní systémy: CARE a SEEKING v akci

Z pohledu neurovědy (Panksepp) je při takových interakcích aktivní zejména:

• CARE systém – potřeba blízkosti, péče a spojení

• SEEKING systém – zvídavost, hravost, ochota objevovat vztah

Nevidíme zde známky systému FEAR nebo RAGE, nejde o obranu ani odmítnutí. Spíše o velmi jemně laděné „ano, ale pomalu“.

Proč je to důležité právě ve felinoterapii

Ve felinoterapii často očekáváme, že kočka bude „kontaktní“ – a klienti si přejí kontakt. Ale klíčem k úspěšné a etické felinoterapii je respekt k tempu zvířete.

Kočka, která má možnost sama si dávkovat doteky, si uchovává svou integritu a zůstává v bezpečí. A právě tehdy může být plně přítomná – a skutečně terapeutická.

Naučit se číst signály autoregulace a dovolit kočce rozhodovat, kdy a jak kontakt proběhne, není jen otázka dobré praxe. Je to základní podmínka pro dobrý vztah, etiku i funkční terapii.