Orientační chování u lidí i koček
Orientační chování u koček a lidí – co o něm víme a proč je důležité?
V oblasti felinoterapie, tréninku i každodenního soužití s kočkou má jeden nenápadný, ale klíčový jev obrovský význam – orientační chování (orienting response).
Je to ten okamžik, kdy kočka zpozorní, znehybní, nastraží uši nebo nakloní hlavu. Není to ještě reakce typu útok nebo útěk – je to fáze ladění, zpracování smyslových podnětů, která určuje, co bude následovat. Podobně reaguje i člověk – zpozorní, otočí se za zvukem, zadrží dech.
Co se při orientačním chování děje?
Z pohledu Polyvagální teorie (Stephen Porges) je orientační chování u obou druhů primárně řízeno ventrálním vagovým komplexem, tedy systémem odpovědným za:
-
sociální zapojení,
-
regulaci pozornosti,
-
vnímání bezpečí.
Pokud je podnět neutrální nebo mírně vzrušující, kočka (nebo člověk) jej vyhodnocuje v relativním klidu. Nervový systém zůstává v tzv. okně tolerance – ladí, ale nereaguje přehnaně.
Při silnějším podnětu (náhlý pohyb, hluk, hrozba) se do reakce může přidat mírná sympatická aktivace – tělo se připravuje na případnou akci. U koček to může být například přikrčení, ztuhnutí, napnutí svalů před výpadem. Pokud ale zůstává možnost návratu do klidu, stále mluvíme o orientačním chování, ne o obranné reakci.
U koček poznáme orientační chování podle:
-
znehybnění a zadržení pohybu,
-
nasměrování uší nebo hlavy ke zdroji podnětu,
-
přikrčení, ale bez útoku,
-
jemného nasávání informací z okolí.
U lidí je to podobné: náklon hlavy, zadržení dechu, zastavení řeči, zúžení nebo rozšíření zornic.
Proč je orientační chování důležité ve felinoterapii?
-
Signalizuje zónu učení a vnímání – klient i kočka jsou „naladění“, ale ještě ne ve stresu.
-
Umožňuje čtení tělesných signálů – pokud se kočka přestane orientovat a začne ignorovat podněty nebo ztuhne, víme, že opouští okno tolerance.
-
Je klíčové pro bezpečnou hru i interakci – orientace je první krok směrem ke koregulaci.
Shrnutí:
Orientační chování je tichý, ale zásadní ukazatel aktuálního stavu nervového systému. V terapii, tréninku i běžném kontaktu nám pomáhá číst jemné signály dříve, než se projeví stres nebo konflikt. Sledujme, jak často kočky (a lidé) zůstávají v orientačním módu – a co jim pomáhá tam být.
