Felinoterapie - NCHK

Pendulace ve felinoterapii: Vědomé oscilace mezi bezpečím a aktivací

Pendulace je klíčovým principem v somatické terapii, který popsal Dr. Peter A. Levine, zakladatel metody Somatic Experiencing®. Tento proces zahrnuje rytmické střídání mezi stavy kontrakce (napětí, aktivace) a expanze (uvolnění, klid). Cílem je postupné obnovení rovnováhy v autonomním nervovém systému a podpora přirozené schopnosti těla zpracovávat stres a trauma.

Co je pendulace?

Podle Dr. Levina je pendulace „přirozená oscilace mezi protikladnými silami kontrakce a expanze“. Tato oscilace umožňuje jednotlivci pohybovat se mezi pocity bezpečí a diskomfortu, čímž podporuje integraci traumatických zážitků bez přetížení systému .

Význam pendulace ve felinoterapii

Ve felinoterapii může být pendulace využita k podpoře klientovy schopnosti regulovat své vnitřní stavy prostřednictvím interakce s terapeutickou kočkou. Například:

• Střídání pozornosti: Klient může vědomě přepínat pozornost mezi vnímáním klidného předení kočky (stav bezpečí) a vlastními tělesnými pocity spojenými s napětím (stav aktivace).

• Pozorování chování kočky: Sledování, jak kočka reaguje na různé podněty, může klientovi pomoci uvědomit si vlastní reakce a naučit se je regulovat.

• Společné aktivity: Hraní si s kočkou nebo její hlazení může sloužit jako prostředek k návratu do stavu klidu po prožití stresující situace.

Tímto způsobem pendulace ve felinoterapii podporuje klientovu schopnost vnímat a regulovat své vnitřní stavy, což je klíčové pro zpracování traumatických zážitků.

Doporučení pro praxi

• Vědomé pozorování: Podporujte klienta, aby si všímal svých tělesných pocitů během interakce s kočkou a identifikoval momenty, kdy se cítí klidně a kdy se objevuje napětí.

• Bezpečné prostředí: Zajistěte, aby prostředí bylo pro klienta bezpečné a podporovalo jeho schopnost pendulace mezi různými stavy.

• Postupné zvyšování náročnosti: Začněte s jednoduchými aktivitami a postupně přidávejte složitější, aby klient mohl bezpečně procházet mezi stavy aktivace a klidu.

Integrace principu pendulace do felinoterapie může výrazně přispět k efektivitě terapeutického procesu a podpořit klientovu schopnost zvládat stres a trauma.

Pendulace u terapeutické kočky

Pendulace není důležitá jen u člověka, ale i u samotné terapeutické kočky. Kočka, která se dokáže svobodně pohybovat mezi stavy aktivace a uvolnění, má větší kapacitu pro práci s klientem, a zároveň si zachovává dobrý psychický i fyzický stav.

Příklady pendulačních projevů u kočky:

• Přirozené střídání aktivity a odpočinku během intervence (např. po interakci s klientem se kočka jde protáhnout, napít nebo odpočinout stranou).

• Reakce na podněty (např. zvuk, dotyk) krátkým napětím, které je ale následováno spontánním zklidněním – protáhnutím, zívnutím, předením, změnou polohy.

• Možnost odejít z prostoru a vrátit se – oscilace mezi kontaktem a klidem v bezpečném prostoru.

Kočka, která umí pendulovat, má flexibilní nervový systém, který se nezasekává v přehnané aktivaci (hypervigilanci), ani ve stažení (dorsální vagový útlum). Z hlediska polyvagální teorie se tedy pohybuje v tzv. okně tolerance, kde může docházet ke koregulaci s člověkem.

Praktické důsledky pro felinoterapii:

• Terapeutická kočka by měla mít možnost pohybu, volby a kontroly – bez nich pendulace není možná.

• Všímat si je třeba i signálů drobné regulace – protahování, předení, jemné pohyby uší, ocasu, polohy těla.

• Pokud kočka penduluje mezi podnětem a klidem, jde o známku dobrého wellbeingu a schopnosti zvládat změny prostředí či podnětů.

• Handler může vědomě podpořit kočku v pendulaci tím, že umožní přechod mezi prostředími (klidová zóna vs. terapeutický prostor), a bude dbát na přirozený rytmus aktivit.

Kočka, která má prostor pro pendulaci, je schopná zdravě zpracovávat nové podněty, zůstává psychicky stabilní a může se stát skutečným koregulačním partnerem v terapii.

Shrnutí:

Pendulace u kočky v terapeutickém kontextu není jen o fyzickém pohybu mezi aktivitou a klidem, ale i o možnosti vědomě se rozhodovat – tedy mít kontrolu nad prostředím. Tato kontrola je jedním z nejsilnějších primárních posilovačů (primary reinforcers), jak ve výcviku, tak v zachování welfare.

 A jak to souvisí s konceptem učení kočky říci „ANO – NE“:

• Když kočku učíme dávat signál souhlasu (consent behavior) nebo ji odměňujeme za to, že něco odmítne (např. odvrátí hlavu, odejde, nepřijde hned na zavolání), dáváme jí možnost pendulovat mezi interakcí a odstupem, mezi zvědavostí a bezpečím.

• Toto je nejvyšší úroveň spolupráce – kočka se učí, že může říct „teď ne“ a že to bude respektováno. Tím posilujeme její autonomii, důvěru i ochotu se znovu zapojit → což je základ skutečné pendulace.

 Praktický důsledek:

U kočky, která smí říct NE a jejíž NE je uznáno, vzniká přirozený rytmus pendulace – což vede k tomu, že:

• její nervový systém zůstává flexibilní,

• aktivace (např. ve stresové situaci) je přirozeně následována zklidněním,

• kočka je ochotná a schopná se opakovaně vracet do terapeutického kontaktu.

Citace:

• Levine, P. A. (1997). Waking the Tiger: Healing Trauma. North Atlantic Books.Beyond Theory Podcast+3Wikipedia+3Wikipedia+3

• Levine, P. A. (2010). In an Unspoken Voice: How the Body Releases Trauma and Restores Goodness. North Atlantic Books.Wikipedia+1Sarah McIntyre+1

• Third Nature Therapy. (2024). Uncovering the Role of Pendulation in Trauma Therapy. Retrieved from https://www.thirdnaturetherapy.com/blog/what-is-pendulationThird Nature Therapy