Mindfulness, meditační techniky - práce handlera se sebou samým a
"Držení těla a mimika signalizují naše emoční stavy nejen druhým, ale i nám samotným".
Levine, Peter, Ph. D., Němé zpovědi, Maitrea 2018
Každý, kdo pracuje s lidmi i zvířaty by se měl naučit sledovat a uvědomovat si řeč svého těla a své vlastní vjemy. Jak uvádí ve své knize In an unspoken voice : How the body releases trauma and restores goodness... (česky Němé zpovědi) Dr. Peter Levine :" Tím, že se naučí sledovat své vlastní vjemy, může terapeut současně minimalizovat riziko, že absorbuje strach, hněv a bezmoc svých klientů. Je třeba si uvědomit, že když má terapeut potřebu chránit se před pocity a emocemi klienta, nevědomky tím klientovi znemožňuje, aby je terapeuticky zpracoval." (str. 46-47)
Neurovědkyně Beatrice Gelderová studovala schopnost rozpoznat pocit ohrožení podle tělesného postoje a obecně řeči těla druhé osoby. Často, uvažujeme-li o emocích a pocitech, máme tendenci přemýšlet pouze o výrazech obličeje. Výzkum B. Gelderové však prokázal, že mnohem silněji reaguje pozorovatel na celkový postoj těla druhého jedince. Čtení řeči těla a signálů nebezpečí z prostředí je evolučně vyzkoušenou strategií pro přežití. Lidé i zvířata reagují stejně. Doktor Levine popisuje toto naladění se na postoj jiného jedince jako posturální souznění.
Posturální souznění není pouze nevědomým napodobením řeči těla druhého člověka a jeho postoje, je zároveň spouštěčem fyziologických a emočních reakcí našeho těla. Významnou roli samozřejmě hrají zrcadlové neurony. Americký psycholog Antonio Damasio uvádí, "emoce jsou praktické akční programy, které řeší problém často dříve, než si ho uvědomíme." V případě ohrožení tak tělo ve zlomcích vteřiny aktivuje základní stresové reakce útok , útěk nebo zamrznutí. Tyto instinktivní reakce nám mohou zachránit život, mohou však být i slepou uličkou, pokud potřebujeme klienta nebo zvíře, s nímž pracujeme, regulovat a zklidnit a sami jsme přitom zahlceni klientovými emocemi a signály, které nám vysílá řečí svého těla. Řeč našeho těla vysílaná klientovi by měla být vždy jasná a dobře čitelná - a především by měla vyjadřovat empatii, bezpečí a zájem.
Je tedy evidentní, že handler / terapeut musí pracovat především sám se sebou. Handler / terapeut se potřebuje naučit zpracovat svá vlastní traumata, díky čemuž může zůstat s klientem v přítomném spojení. Potřebuje znát techniky využívající vlastní tělesné postoje a činnosti (například zpomalení a prohloubení vlastního dýchání) k regulaci klienta i zvířete, s nímž pracujeme.
Jak toho dosáhnout? Existuje mnoho technik a každému může vyhovovat něco jiného. Velmi užitečná je meditace, mindfulness, jóga, bojová umění či somatomotorické techniky jako Guided drawing (Řízené kreslení) či Clay Field Therapy (Terapie v jílovém poli). Čas, který věnujeme práci se sebou samými se následně zhodnotí nejen v zoorehabilitaci a dalších technikách, ale v každodenním životě.
Dr. Levine uvádí :"Ztělesníme-li naopak alespoň z malé části vyrovnanost a "klid mysli" takových osobností, jako je dalajláma, budeme schopni sdílet s klientem jeho děsy a "zavinout je dekou soucitu"."(str.51)
