Felinoterapie - NCHK

Teorie felinoterapie

on-line kurz NCHK 

Termín: 

6. lekce

• Začlenění jednotlivých druhů zvířat do zoorehabilitace (stručný přehled)

• Hygiena v zoorehabilitaci z hlediska onemocnění

• Welfare

Začlenění jednotlivých druhů zvířat do zoorehabilitace

Hiporehabilitace

Zahrnuje v sobě všechny aktivity a terapie, kterých se účastní člověk a kůň. Moderní rehabilitační metoda s komplexním bio-psycho-sociálním působením na lidský organismus.

Podobory

• Hipoterapie (formy fyzioterapie, která využívá trojdimenzionálního pohybu hřbetu koně v kroku)

• Aktivity s využitím koní (metody speciální/sociální pedagogiky a sociální práce, které využívají prostředí jezdecké stáje, kontaktu a vzájemné interakce s koněm, jako prostředek motivace, aktivizace a vzdělávání lidí se specifickými potřebami)

• Psychoterapie pomocí koní (léčebné ovlivnění duševních onemocnění)

• Parajezdectví (umožnění jedincům se zdravotním postižením výcvik v různých oblastech jezdeckého sportu)

Canisterapie (některé požadavky na dovednosti psů se mohou lišit v závislosti na organizaci, kde je canisterapie prováděna a cílové skupině, pro kterou je canisterapie určena) 

Práce se psy v oblasti AAI. Možnosti využití (některé lze uplatnit i u jiných druhů zvířat):

• Stimulace jemné motoriky (pamlsek, který klient vezme do prstů a podá psovi, rozepínání a zapínání postroje, hledání sponek v srsti, umisťování sponek do srsti, zapínání a rozepínání, příp. odšroubovávání a zašroubovávání víčka na obalu pro pamlsky – kapsička, dóza, váček, atd.)

• Stimulace hrubé motoriky (házení míčků, hraček atd.)

• Stimulace řeči (povely, oslovení psa, handlera atd.)

• Rozvíjení smyslů (používání různých barev obojků, postrojů, deček, pamlsků, kartáčů, používání různých materiálů např. jako podložka, misek z různých materiálů, hledání sponek v srsti psa atd.)

• Rozvíjení pohybu – chůze, slalom, běh, agility

• Prohřívání postižených částí těla (součást tzv. polohování, uvolnění spastických končetin či jejich částí)

• Zvládání psychických problémů (zvíře nesoudí, často se spíše navazuje komunikace přes most mezi člověkem a zvířetem, než mezi dvěma lidmi)

• Učení – využití u zdravých i nemocných klientů, výukové a preventivní programy

• Sociální – vytváření interakcí a navazování vztahů, budování mostů mezi lidmi, emocionální podpora

Požadavky, které by měl splňovat pes pracující v týmu AAI:

• Vyrovnaná povaha

• Dobrá socializace

• Přítulný, přátelský, má mít potěšení z kontaktu s lidmi, radost z dotyků, hlazení a mazlení s cizími lidmi

• Hravý, chytrý, bystrý

• Ochotný spolupracovat

• Trpělivý a měl by vydržet krátkodobý i dlouhodobý fyzický i psychický nápor

• Má mít silnou vazbu na handlera, ale zároveň musí umět spolupracovat s ostatními lidmi

• Zdravý, čistotný a čistý

• Má splňovat všechny podmínky z hlediska ochrany zvířat

Co má pes umět pracující v oblasti AAI :

• Okamžitě reagovat na své jméno a na přivolání.

• Jemně přijímat pamlsky a umět aportovat předměty.

• Má mít vysoký toleranční práh (vůči dotykům, zvukům, pachům). Na rušivé vlivy a nečekané podněty má reagovat adekvátně (nikdy ne agresivně, poplašeně nebo útěkovou reakcí).

• Má zvládat základní cviky ovladatelnosti: sedni, lehni, k noze (s vodítkem i bez něj, v klidném i rušivém prostředí, v malé i větší skupině lidí, případně i dalších druhů zvířat včetně jiných psů).

• Má se dokázat rychle zklidnit.

• Má umět setrvat v určité poloze (např. v lehu na boku) i několik minut.

• Má být schopen komunikovat s neznámým člověkem bez přítomnosti svého psovoda (nejen zůstat v odložení, ale poslechnout základní povely, hrát si, nebo dokonce snášet určité omezení svého pohybu).

• Má být schopen komunikovat s fyzicky, mentálně nebo psychicky postiženými osobami. Má být schopen udržet s nimi alespoň na malou chvíli oční kontakt, neodvracet od nich hlavu.

• Má se dobře snášet s ostatními zvířaty.

• Nemá mít nepříjemné zlozvyky (značkování, žebrání, skákání na lidi)….

Felinoterapie

Práce s kočkami v oblasti AAI.

Výhody začlenění koček vhodných povahových vlastností do AAT:

• relativní dostupnost

• nenáročnost na prostor a krmení

• vynikající způsob komunikace

• poskytují sociální a psychickou podporu při řešení rodinných krizí, úmrtí partnera, nemoci

• kladně ovlivňují stresové reakce

• dokáží podporovat optimistickou náladu u jedince i kolektivu

• dokáží korigovat chování u školní mládeže

• podporují zmírňování vnímání bolesti po chirurgických zákrocích (odvedení pozornosti, ale i kontakt se srstí, vrnění)

Základním pravidlem pro začlenění koček jako koterapeutů do AAI je, aby samy cítily radost z kontaktu s lidmi včetně vzájemných dotyků. Pozitivní působení vzájemné interakce mezi člověkem a kočkou nesmí sloužit pouze klientovi, ale musí mít pozitivní vliv i na kočku, která se terapie účastní a na dobrovolníka či terapeuta, který s ní pracuje. Vynucená účast kočky v procesu tzv. zoorehabilitace činí tuto zoorehabilitaci nejen bezcennou, ale potencionálně nebezpečnou (kvůli frustraci zvířete vystavenému stresové situaci a emocionální koregulaci – přenosu emocí – na klienta a další zúčastněné).

Velkou výhodu představuje skutečnost, že kočky pracující v zoorehabilitaci chováme ve svých domovech, mají pravidelný kontakt s lidmi a jsou součástí našich rodin. Jsou dobře socializované. Také se nejedná o zvířata, která by se mohla volně pohybovat venku. Jejich návštěvy jsou tedy pro klienty relativně bezpečné z hygienického hlediska i z hlediska případných alergií. Johanes Odendaal uvádí, že zvířata působící v terapeutických programech představují pro klienty menší zdravotní riziko než návštěvy osob. Kočky můžeme navíc relativně snadno převážet za klienty (malá hmotnost, velikost a relativně nenáročné vybavení). Senzitivita, jíž jsou kočky vybaveny, představuje další pozitivní prvek. Dokáží velice rychle vycítit rozpoložení klienta i svého lidského koterapeuta. Oční kontakt, jejich vrnění (které samo o sobě může mít terapeutický účinek) a mléčný krok (v dospělosti převládající stereotyp , kdy kočky přešlapují na místě a střídavě zatahují a vytahují drápky, původně slouží k masírování mléčné žlázy matky při sání kotěte) nám poskytují okamžitou zpětnou vazbu o jejich libých pocitech, což vnímáme jako pozitivní uklidňující prvek.

Další informace jsou součástí následujících výukových lekcí tohoto kurzu.

Začlenění dalších druhů zvířat do zooterapie

Webové stránky nezávislého portálu http://www.tiergestuetzte-therapie.de/ poskytující informace o terapii a pedagogice za podpory zvířat učené především čtenářům a zájemcům o tuto problematiku v Německu, Rakousku a Švýcarsku, nabízejí mnoho zajímavých článků a příspěvků nejen o nejrozšířenějších oborech jako je canisterapie a hippoterapie, ale též o využití malých zvířat či zvířat užitkových.

Doktor Wolfgang Scharmann z organizace Leben mit Tieren e.V. z Berlína popisuje ve svém příspěvku „Kaninchenbesuche bei demenziell erkrankten Menschen“ (Návštěvy s králíky u lidí trpících demencí) využití a působení těchto zvířat v pečovatelských domovech v Německu. I při této činnosti se uplatňují především dobrovolníci, kteří kromě pravidelných návštěv se psy v daných zařízeních, pečují o chov těchto malých zvířat na pozemcích zahrad daných zařízení. Jak uvádí autor příspěvku, někteří obyvatelé pečovatelských domovů již nejsou schopni komunikovat s ošetřovatelským personálem, ale přesto jim zůstala schopnost vnímat pocity a projevovat je. Zároveň nesou již tito lidé kvůli pohybovým obtížím schopni navštěvovat králíky a další užitková zvířata jako jsou oslíci, ovečky či kozy v zahradách.

Dr. Scharmann uvádí : „Jelikož je pouze málo obyvatel domova, kteří zde mohou navštěvovat oslíky, ovečky a kozy, začali jsme před pěti lety také s chovem králíků a morčat, abychom mohli s těmito zvířaty za seniory, kteří obtížně chodí nebo jsou dokonce ležící.

Králíci a morčata se pro takové návštěvy výtečně hodí, jsou-li odmala, to znamená od druhého a třetího týdne života zvykáni a trénováni na dotek lidské ruky, zdvihání a nošení.

Návštěvy, které provádějí především dobrovolníci, probíhají téměř denně na různých odděleních domovů. Aby zvířata nebyla příliš přetěžována, používají se podle pravidel pouze dvakrát až třikrát týdně, což je možné docílit při chovu až 20 králíků a 10 morčat.“

Návštěvy zpravidla probíhají kolektivní formou, kdy se obyvatelé sejdou u jednoho stolu, na kterém jsou umístěni králíci. Dobrovolníci klienty povzbuzují, aby si králíky pohladili, někdy jim i vedou ruku či posadí králíka na klín. Pomáhají klientům při podávání pamlsků – například listů salátu – králíkům.

Při návštěvách byla pozorována aktivace dlouhodobé paměti, vzpomínky na vlastní zážitky se zvířaty v dětství nebo mládí, pozitivní emocionální projevy, podpora řečových schopností. Velmi důležité je také to, že se klientům dostává pozornosti a podpory, na které ošetřovatelskému personálu při pracovních povinnostech již nezbývá čas.

Závěrem Dr. Sharmann shrnuje dosavadní poznatky: „I když zvířata přinášejí blahodárné působení pouze při návštěvách a nemůžeme od toho očekávat žádné trvalé zlepšení stavu, přinášejí návštěvy nemocným trpícím demencí minimálně změnu a obohacení kvality jejich života. Tak tedy vše mluví pro to, aby se dobrovolníci se zvířaty ještě silněji účastnili péče a terapie lidí trpících demencí, než je tomu dosud.“ 

 Dalším příspěvkem z této oblasti je článek Mit Kaninchen gegen die Demenz (S králíky proti demenci) Zory Bombachové z Balingen-Zillhausenu. V článku hovoří s léčitelkou Ramonou Blindovou. Devětvadacetiletá Ramona vystudovala „Institut für soziales Lernen mit Tieren“ (Institut pro sociální učení se zvířaty) v Hannoveru a poté se zaměřila na zooterapii. Na pronajatém statku na okraji Zillhausenu se Ramona se svým životním partnerem a dcerou stará kromě tří králíků o pět morčat, tři psy, dva osly a další užitková zvířata. Na jedné z nedávných návštěv, kdy s sebou paní Blindová vzala na návštěvu prasátko „Dr. Fridolína“, ji doprovázel i televizní štáb z SWR.

Většina zvířat pochází z útulků. Ramona by ještě ráda pořídila pár kuřat. K tomu ve výše uvedeném článku uvádí: „Především starší generace má s kuřaty, ale také s dalšími užitkovými zvířaty spjaty docela určité vzpomínky“, objasňuje léčitelka. „Kontakt se zvířetem potom probouzí v lidech hluboko uložené pocitové roviny v mozku, které nejsou zasaženy demencí“, vysvětluje Ramona.

Paní Blindová navštěvuje se svými zvířaty pečovatelské domy, nemocnice nebo zařízení pro postižené lidi. Při návštěvách dochází často k vytvoření nové úrovně důvěry mezi ošetřovatelským personálem a pacienty a k vytváření mostů mezi lidmi, které důvěrně zná každý, kdo se zooterapii aktivně věnuje.

Další velmi zajímavé informace lze nalézt v příspěvku „Soziales Lernen mit Tieren: Esel als Lehrer“ (Sociální učení se zvířaty: osel jako učitel) od Matthiase Benirschke.

Sandra Thykeová, učitelka životního prostředí a sociální pedagožka pracuje v Bielefedu v Německu v organizaci Natursinn. Zprostředkovává dětem z Förderschule „Am Kupferhammer“ (U měděného kladiva) kontakt s osly a učí je s nimi zacházet. Jedná se o působení zvířat v oblasti tzv. pedagogiky za podpory zvířat. Je to obor, kterým lze v Německu rozšířit pedagogické či ošetřovatelské vzdělání. Kupříkladu S. Thykeová absolvovala své další vzdělávání v této oblasti na Istitut für soziales Lernen mit Tieren (Institut pro sociální učení se zvířaty) v Dolním Sasku. Podle vedoucí tohoto institutu I. Stephanové absolvovalo od roku 2001 tento institut přibližně 500 studentů a zájem o studijní obor má vzestupnou tendenci.

Oslíci učí děti nejen zacházení se zvířaty, rozpoznávání neverbálních signálů, ale učí je i vyrovnanosti. Sandra Thykeová, která provádí tento dlouhodobý školní program říká, že důležité je, že zvířata přijímají každého takového, jaký je a vzhled nebo značka oblečení pro ně nehrají žádnou roli.

Tento program je financován evangelickou nadací, protože stejně jako v České republice, i v Německu je hrazení terapie za podpory zvířat nebo pedagogiky za podpory zvířat zdravotními pojišťovnami spíše výjimkou.

Začlenění hospodářských zvířat do zoorehabilitace

K tomuto začlenění dochází zejména na malých terapeutických a výukových farmách. Tyto farmy nejsou většinou primárně produkční, jejich činnost spadá  do oblasti zájmových chovů, výchovy a terapie.

Práce s hospodářskými zvířaty v oblasti AAI zahrnuje zejména integraci znevýhodněných či postižených osob do společnosti, rozvoj jemné a hrubé motoriky, zlepšování znalostí a dovedností klientů, ergoterapii a získávání sociálních a pracovních kompetencí.

Činnosti na výukových farmách :

• přímá práce a činnost se zvířaty – čištění a hřebelcování zvířat, převádění na pastvu, dojení atd.

• nepřímá práce u zvířat – příprava krmiv, zakládání obilí do jeslí, podestýlání boxů, péče o čistotu chovatelských zařízení, péče o prostory farmy (zametání, hrabání, natírání zařízení), údržba pastvin atd.

Legislativní podmínky začlenění zvířat do zoorehabilitace

Přehled právních předpisů ČR ve vztahu k ochraně zvířat :

Přehled právních přepisů - ochrana zvířat | eAGRI

Hygiena v zoorehabilitaci z hlediska onemocnění

Onemocnění přenosná mezi člověkem a zvířetem

Rozdělení zoonóz

a) podle původce onemocnění

• Mikrobiální

• Virové

• Parazitární

• Plísňové

b) podle zdroje

• Psi

• Kočky

• Koně

• Hlodavci

• Ptáci

• Ostatní zvířata

Mikrobiální onemocnění

• Červenka

• Chlamydióza

• Leptospiróza

• Listerióza

• Lymeská borelióza

• Nemoc kočičího škrábnutí

• Salmonelóza

• Tuberkulóza

• Tularémie

Virová onemocnění

• Vzteklina

Parazitární onemocnění

Základní pojmy

• Parazit – organismus získávající živiny z hostitelského organismu, který oslabuje, ovšem nedochází k jeho okamžitému úhynu

• Hostitel – organismus, na jehož povrchu nebo uvnitř jeho těla se nachází parazit a získává od něj živiny

• Mezihostitel – organismus, ve kterém dochází k vývoji larválních stádií parazita či k jeho nepohlavnímu rozmnožování

Vnitřní paraziti

• Guardie

• Hlístice, tasemnice

• Kokcidie

Vnější paraziti

• Klíště obecné, blecha

• Zákožky

• Dravčík

• Sametka zarděnkovitá

WELFARE

Zdroj : http://www.zootechnika.estranky.cz/clanky/welfare_-tyrani-zvirat/welfare-obecne-

Zabývá se zachováním základních podmínek života a zdraví zvířat a jejich ochranou před negativními činiteli, kteří mohou ohrožovat jejich zdraví, způsobovat jim bolest, utrpení a psychickou újmu. Ochrana zvířat proti týrání je v podmínkách ČR upravena příslušným zákonem a dalšími právními předpisy v aktuálním znění. Tyto zákony upravují např. (výživu, transport, plemenitbu, usmrcování aj.).

Welfare je stavem naplnění materiálních a nemateriálních podmínek, které jsou předpokladem zdraví organismu, kdy je zvíře chováno v souladu s jeho životním prostředím.

První zásady welfare byly definovány v reakci na zprávu britské vlády o chovu hospodářských zvířat z roku 1965 a následně formalizovány v tiskovém prohlášení britské Rady pro dobré životní podmínky hospodářských zvířat z roku 1979. Známe je jako tzv. 5 svobod od...Týkají se:

1. odstranění hladu, žízně a podvýživy zvířete – povinností chovatele je zajistit zvířeti čistou, hygienicky nezávadnou vodu, v dostatečném množství a to bez výjímky. Zajištění výživy musí být v dostatečném množství, vhodné skladby (zastoupení vhodných krmiv a jejich struktura) respektující fyziologii daného druhu. Ohled musí být brán také na věk, zdravotní stav, pohlaví, stádium gravidity atd.

2. odstranění fyzikálních a tepelných faktorů nepohody – každý chovatel má za povinnost zajistit zvířeti takové podmínky pro chov, aby zvíře netrpělo působením negativních faktorů (vítr, déšť, mráz, vysoké letní teploty, nízké zimní teploty aj.). Chovatel je povinný zvířeti zajistit vhodné ustájení a pohodlné místo k odpočinku.

3. odstranění příčin vzniku bolesti, zranění a nemoci – pečlivost, starostlivost a prevence chorob by měly být základním pilířem každého uvědomělého chovatele. Zvíře by nemělo být vystaveno působení škodlivých činitelů (např. ostré hrany u krmného žlabu, nerovná a drolivá podlaha poškozující končetiny, cizí předměty v krmivech, nehygienická napájecí voda, špatná technika manipulace se zvířaty aj.). Chovatel by měl vždy okamžitě umět zvířeti poskytnou první pomoc a zvíře neodkladně ošetřit. Pokud již předem ví, že je nutná profesionální pomoc, je povinen přivolat veterinárního lékaře a do doby jeho příjezdu by měl zvířeti v mezích svých schopností a znalostí pomoci. Neprofesionalita a přílišné sebevědomí může znamenat v mnoha případech (např. komplikovaný porod, poruchy trávení, intoxikace, infekce) těžkou újmu zvířete až jeho smrt. V chovu zvířat by nemělo platit pravidlo „ušetřím za každou cenu“, protože smrt zvířete je vždy mnohem vyšší ztrátou.Základem správné koncepce chovu je prevence a základy dodržování pravidla 3D – desinfekce, desinsekce a deratizace.

4. možnost projevů normálního chování – zajištění dostatečného prostoru pro chovaný druh a jeho dostatečné vybavení jsou úspěšnou cestou pro zdárný a efektivní chov zvířat. Velmi důležitý je kontakt mezi zvířaty a tvorba sociální hierarchie, která je pro daný druh charakteristická. Zde je nutné poznamenat, že mimo znalosti z výživy, genetiky, fyziologie, technologie a techniky chovu, by měl chovatel znát také základní etologické parametry daného druhu. Měl by také vědět např. kolik času tráví daný druh: krmením, napájením, spánkem, pohybem atd. Zvířata svými „gesty“, „pohyby“ a chováním mnohdy chovateli naznačují případný problém. Každý den se proto musí zvířata pravidelně kontrolovat. Měli bychom si také všímat nepřirozených projevů, agrese a hledat jejich příčiny. Pouze zvíře chované ve vhodných podmínkách je schopno pravidelné reprodukce a produkce.

5. odstranění strachu a deprese (úzkosti) – psychická pohoda je velmi důležitá u všech druhů zvířat. Strach a deprese mnohdy vedou k celkovému strádání zvířete, někdy až k jeho smrti. Velmi významnou roli hraje v tomto směru člověk, neboť ten by měl být klidný, všímavý, neagresivní, ale zároveň rázný a jistý (týká se zejména manipulace a zacházení se zvířaty). Zbytečné stresující situace vyvolávají u zvířete přirozenou fyziologickou odezvu. Ta může vyústit např. ve snížení nádoje u dojnice (adrenalin brání transportu oxytocinu krví do mléčné žlázy atd.), problémy s reprodukcí (nezabřezávání, embryonální mortalita, potraty atd.). Za neméně podstatné lze ale považovat i změnu psychiky (v důsledku úzkostného stavu), která může v nejkrajnějších případech u zvířete vústit až v agresi. Znalost a pochopení chování je základem úspěšného chovu.

David Mellor, vědec zabývající se chováním zvířat z Nového Zealandu a jeho kolegovém definoval v roce 2020 tyto domény welfare:

1. výživa – zajištění přiměřené konzumace nutričně bohaté stravy je příjemná zkušenost

2. prostředí – bezpečnné prostředí bez škodlivých vlivů nabízí adaptivní výběr a rozmanitost

3. zdraví – jedinec v dobré fyzické kondici se těší dobrému zdraví

4. chování – jedinec může vykazovat chování zaměřené na prostředí, ve kterém žije a aktivity s ostatními zvířaty, které mu přináší uspokojení a sounáležitost

5. mentální nebo emocionání stav – zvíře zažívá pohodlí, potěšení, zájem a jistotu

Animals | Free Full-Text | The 2020 Five Domains Model: Including Human–Animal Interactions in Assessments of Animal Welfare (mdpi.com)

Zásady IAHAIO pro práci se zvířaty

Tyto zásady stanovilo v roce 1988 v Praze Generální shromáždění IAHAIO (International association of human-animal interaction organizations, tedy Mezinárodní asociace organizací pro vztahy mezi člověkem a zvířetem):

1. Lze využívat jen těch zdravých zájmových zvířat, která byla cvičena metodami pozitivního posilování a která dosud měla a budou mít náležitou ochranu a péči o pohodu.

2. Jsou dány a kontrolovány záruky, že používaná zvířata jsou chráněna před nepříznivými vlivy včetně vlivů komerčních a sociálních.

3. Začlenění zvířat do aktivizace, rehabilitace nebo terapie je potencionálně užitečné pokud zvířata nebudou zneužívána.

4. Jsou stanovena a kontrolována základní pravidla, která zajišťují:

• všem zúčastněným osobám bezpečnost

• poskytují tělesnou i citovou jistotu

• zajišťují zdraví, důvěru a svobodu volby, prostorové podmínky,

• náležité využití zdrojů financujících programy,

• přiměřenou pracovní zátěž a jasně definované role, důvěrnost, pravidla komunikace a podmínky výcviku.