Felinoterapie - NCHK

Teorie felinoterapie

on-line kurz NCHK

Termín :

7. lekce : Praktická felinoterapie

1. část

Historie felinoterapie

V České republice se setkáváme s pojmem FELINOTERAPIE od roku 2002. V té době již má také organizovanou podobu. Od roku 2002 se stala jednou z hlavních činností Nezávislého chovatelského klubu – NCHK, který byl založen v roce 1995 jako organizace věnující se chovu a ochraně ušlechtilých a domácích koček. Na Ministerstvu vnitra byl registrován v roce 1998. V roce 2002 se jeho činnost rozšířila právě o začlenění koček do práce v sociální oblasti a v oblasti vzdělávání. Byl vytvořen Zkušební řád pro návštěvní týmy, Metodika a Normy praxe. V dubnu 2002 se uskutečnila historicky první návštěva s kočkami v Centru 88 v Mladé Boleslavi. První cílovou skupinou byli mentálně handicapovaní ve věku přibližně 10 – 30 let. Již tato první návštěva prokázala, že práce s kočkami v dané oblasti má smysl a může obohatit život všech zúčastněných. Výše uvedené návštěvy se jako koterapeuté účastnily kočky plemene : perská (kocour) a ragdoll (dvě kočky). Kočky reagovaly na klienty velmi klidně a vítaly kontakt s nimi. Potvrdilo se, že zvířecí koterapeuté nehodnotí klienta podle vzhledu, ale pouze podle jeho chování a přístupu.

Dalšími zařízeními, která umožnila provádění návštěvní služby, byl Domov seniorů v Mladé Boleslavi a Domov seniorů Modrý Kámen v Mnichově Hradišti. Domov seniorů v Mladé Boleslavi je z hlediska felinoterapie v současnosti nejdéle navštěvovaným zařízením v České republice. V současné době má NCHK několik smluvních zařízení v Čechách a na Moravě.

V roce 2009 napomohl Nezávislý chovatelský klub k uvedení felinoterapie do Slovenské republiky. Cílovou skupinou jsou senioři a děti s poruchami autistického spektra.

V roce 2023 napomohl NCHK uvedení felinoterapie na Ukrajinu, cílovou skupinou jsou váleční sirotci.

Felinoterapie v České a Slovenské republice

V České a od roku 2009 i ve Slovenské republice došlo paradoxně k situaci, kdy se od sebe canisterapie a felinoterapie oddělily a vyvíjely se dále jako samostatné obory AAI. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku teprve od roku 2004 v některých typech aktivit, zejména vzdělávacích a aktivizačních, pozvolna opět docházíme k jejich společnému (efektivnějšímu) využívání i v kombinovaných týmech. V zahraničí též není běžné specifické začleňování různých plemen koček tak, jak je známe z České republiky. Terminologie felinoterapie se může lišit v závislosti na zemi, v níž je vykonávána.

Výběr kočky pro felinoterapii

Veterinární podmínky

Pro kočky vykonávající felinoterapii platí podmínky dané Řádem ochrany koček NCHK pro veřejná vystoupení a svod. Je povinné očkování proti parvoviróze, kaliciviru a herpesviru jednou ročně. Očkování proti vzteklině , chlamydiím, FeLV a FIVje doporučitelné a závisí na rozhodnutí handlera a veterinárního lékaře. Je povinné potvrzení veterinárního lékaře o způsobilosti kočky k vykonávání felinoterapie.

Pro plemena, pro která existují genetické testy na dědičná onemocnění, je doporučitelné jejich provedení, aby nedocházelo k ohrožení zvířete z hlediska welfare.

Pokud se jedná o zvířata převzatá z útulků, po prodělání veterinárních vyšetření a nezbytné karantény (dle pokynů ošetřujícího veterináře), nezbytných testů na toxoplazmózu, případně další onemocnění podle aktuální nákazové situace (FeLV, FIV) není námitek proti jejich zařazení, pokud jsou výsledky testů FeLV a FIV negativní. Pozitivní výsledek testu by měl být konzultován s veterinárním lékařem a po určité době by měl být test opakován ve specializované laboratoři. Pozitivita výše uvedeného testu neohrožuje klienta, ale kočku, neboť se jedná o infekční onemocnění koček nepřenosné na lidi, tedy nejde o zoonózu. Problémem je, že jakýkoliv stres nebo vyšší zátěž mohou způsobit propuknutí akutní fáze dříve latentního onemocnění a předčasně tak ukončit život kočky. Z hlediska welfare tedy není vhodné využívat kočky s opakovaně pozitivními testy na FeLV a FIV.

Je povinné odčervování 2x ročně a alespoň jednou ročně veterinární prohlídka ke kontrole celkového zdravotního stavu kočky.

Používání určitého druhu steliva či steliva obecně není vyžadováno (možné je i použití dvojitých fotomisek, mřížek), podmínkou však je čistotnost kočky a vykonávání potřeby na určené místo.

Způsob výživy koček pracujících v NCHK není stanoven. Obecně by se mělo jednat o takový způsob krmení, který kočce vyhovuje, podporuje její dobrý zdravotní stav a nezpůsobuje zažívací obtíže. V zásadě není námitek proti krmení syrovým přemraženým hovězím nebo koňským masem, ostatní maso je doporučitelné tepelně upravit. V případě zkrmování syrového masa se provádí odčervení častějí (4 x ročně).

Některá plemena zařazovaná do AAI

(Přehled je pouze orientační, podstatný je pevný vztah důvěry vytvořený mezi handlerem a kočkou, který je pro průběh AAI důležitější, než příslušnost kočky k určitému plemeni. Určitá plemena mají své charakteristické vlastnosti, které mohou podpořit zamýšlenou aktivizaci / terapii v rámci AAI, každá kočka je však individualita a její chování se může lišit od běžného průběru typického pro plemeno.)

Návštěvní týmy jsou vždy tvořeny dvojicí handler – kočka, přičemž jeden handler může pracovat s více kočkami. Je však doporučitelné, aby v případě práce s více kočkami na jednotlivé návštěvě, byl k dispozici asistent, který může pomoci v případě nepředvídatelných okolností, které se mohou vyskytnout (nutnost pomoci klientovi, nevolnost klienta atd.).

Výhodou začlenění kočky určitého pelmene do felinoterapie je možnost odhadnutí jejich povahových vlastností, náročnosti péče o ni, tělesného typu i nároků na potravu a prostor. Nezanedbatelná je i znalost genetických chorob a možnost jejich testování u koček určitých plemen. Pokud je pro návštěvní službu vybírána kočka domácí, tuto predikční možnost nemáme.

Domácí kočky

Jedná se o kočky bez průkazu původu, které nemají vlastní standard. O původu těchto koček není většinou nic známo. Mohou mít všechny typy srsti. Většinou jsou to však kočky připomínající svým vzhledem běžnou evropskou kočku. Jejich výhodou je relativní nenáročnost, snadné a finančně nenáročné pořízení a relativně snadná péče o srst. Povahově jsou však poněkud temperamentnější, než jejich ušlechtilé příbuzné a dospívají obyčejně ještě před dosažením jednoho roku.

Mainské mývalí kočky

Americké národní plemeno, v současnosti největší plemeno koček na světě. Tyto kočky byly koncem 19. století vystavované na výstavách jako pracovní. Jedná se o robustní plemeno s polodlouhou, vodu odpuzující srstí, proslulé svými loveckými schopnostmi, které lidé využívali v boji s drobnými i většími hlodavci ohrožujícími zásoby potravy. Skladba jejich srsti je stejná jako u perských koček, pouze srst nedosahuje stejné délky, vyrůstá v chomáčcích a proto nebudí mainské kočky dojem takové bohatosti srsti, jako perské kočky. Patří mezi plemena přírodní, zadní nohy jsou poněkud delší než přední. Srst podléhá sezónnímu línání, v létě bývá kratší a není vzácností, že vylíná i jinak bohatý límec. V zimě je naopak srst bohatá. Přesto není péče o srst mainských koček nijak zvlášť náročná, větší péči vyžaduje pouze límec, místa pod předními a zadními končetinami a tzv. kalhotky, tj. srst na zadních nohou.

Mainské mývalí kočky dospívají ve čtyřech letech, vyspívají pomalu a jejich strava by měla být vyvážená, aby byl zajištěn optimální vývoj. Většinou bývá nezbytností podávání masa, celkově pestrá strava i s ohledem na vlákninu a dostatek vápníku – vždy po poradě s veterinárním lékařem – v období růstu. Toto plemeno je známo výskytem hypertrofické kardiomyopatie (HCM), spinální svalové atrofie a degenerace ledvin odlišné od polycystického onemocnění ledvin (PKD). Jak HCM, tak SMA a PKD lze testovat genetickými testy. Doporučitelné je sonografické vyšetření srdce v rozmezí každý rok či dva, a to i navzdory negativnímu výsledku genetického testu. Tato vyšetření se provádí na specializovaném pracovišti. Při výběru mainského kotěte je dobré věnovat pozornost liniím, z nichž kotě pochází, protože i to může sloužit k predikci možného výskytu onemocnění srdce i přes negativní výsledek genetického testu .

Jsou hravé do vysokého věku, některé rády aportují. Velmi zajímavé je využívání předních tlapek, které kočky používají podobně jako lidé ruce. Dokáží si jimi podávat předměty a někdy loví např. drobný hmyz nebo hračku „tlesknutním“. Některé mainské mývalí kočky mohou být polydaktylní (víceprsté).

Mainské mývalí kočky jsou velice inteligentní a přátelské k lidem. Jejich hlava má tvar širokého klínu s mohutnými plnými lícemi a hranatější bradou. Jsou temperamentnější než kočky perské nebo norské lesní. Dosahují velké hmotnosti, která může působit jisté obtíže u různých cílových skupin. Jejich hlasové projevy jsou velmi mírné, v poměru k velikosti těla mají jemný, „cvrkavý“ hlas. Milují tělesný kontakt, ale nemají rády omezování svého osobního prostoru např. pevné objetí v náruči. Velmi rády navazují přátelství se psy.

Norské lesní kočky

Norské národní plemeno s bohatou, hustou, vodu odpuzujísí srstí. Řadí se mezi plemena polodlouhosrstá, přírodní. Předpokládá se, že mají společné předky s mainskými mývalími kočkami. Dospívají zhruba ve dvou letech.

Tyto kočky žijí stále jako domácí zvířata ve skandinávských domácnostech a hospodářstvích. Jsou nenáročné, menší než mainské mývalí kočky, povahově velmi vyrovnané a odolné. I u tohoto plemene se však vyskytují specifické choroby. Patří mezi ně jak onemocnění srdce a ledvin, nedostatečná funkce slinivky břišní (pro žádné z těchto onemocnění zatím neexistuje genetický test) tak i GSD IV, které geneticky testovat lze.

Norské lesní kočky milují kontakt s lidmi, i když i ony si rády udržují určitý odstup. Nejsou tak teritoriální jako mainské mývalí kočky. Přesuny do cizích teritorií (cílových zařízení) jim nepůsobí žádné problémy. Velmi snadno navazují přátelství se psy. Jsou hravé do vysokého věku. Velmi zajímavý je jejich způsob při šplhání směrem dolů – lezou vždy hlavou dopředu s předními končetinami nataženými vpřed. Někdy tak i spí.

Péče o srst je relativně nenáročná, pouze na zadních nohou a límci se mohou v období línání chuchvalce zcuchané srsti. V létě mají srst výrazně kratší.

Nároky na krmivo jsou stejné jako u mainských mývalích koček s tím rozdílem, že sousta musí být menší kvůli tvaru tlamičky. Je doporučitelné podávat jim alespoň dvakrát týdně vařené ryby.

Perské kočky

Dříve patřily mezi nejrozšířeněji chované ušlechtilé kočky. Jejich obliba poklesla v důsledku preferování extrémních typů s  mimořádně krátkým nosem, který kočkám činí problémy s příjmem potravy a dýcháním, způsobuje vchlípení spodního očního víčka a deformaci slzných kanálků.. Kočky těchto extrémních typů by neměly být preferovány ani pro chov ani pro pro felinoterapii právě kvůli zmíněným problémům zejména s dýcháním např. v letním období a v relativně přetopených uzavřených místnostech Pro felinoterapii by měly být preferovány kočky s delší čenichovou partií. Jsou proslulé svou hustou, objemnou srstí, kde podsada je stejně dlouhá jako krycí srst. Obličej perské kočky připomíná svýma kulatýma, široce rozevřeným očima obličej dítěte. Je ideálním příkladem působení tzv. „Lorenzova dětského schématu“.

Perské kočky jsou přátelské k lidem, dobře trénovatelné, většinou mají rády svůj klid, jsou méně pohyblivé než tzv. přírodní plemena nebo siamské (orientální) kočky. Někdy jejich vystupování působí až flegmatickým dojmem. Dospívají v 10 – 12 měsících. Jsou to kočky velmi citlivé na stres, proto při jejich začlenění do AAI musíme umět s úrovní stresu velmi efektivně pracovat a vždy jim zajišťovat dostatek zdrojů v prostředí zařízení i doma.

Nároky na krmivou jsou s ohledem na srst a tvar lebky poměrně vysoké.

Ragdoll - Ragamuffin

Je polodlouhosrstá kočka známá jako „hadrová panenka“ díky schopnosti některých jedinců výrazně uvolnit svaly např. při vzetí do náruče či ve spánku. Je to jedno z největších plemen koček. Zatímco ragdoll je kočka se siamskými znaky s bílou nebo bez ní a s modrýma očima, ragamuffini mohou být v jakémkoliv zbarvení včetně plnobarevných bez důrazu na rozmístění bílé. Podstatná je vynikající, přátelská povaha.

Ragdollové byli vyšlechtěni v 60. letech 20. století v jižní Kalifornii. Jedná se tedy o plemeno umělé. Jsou proslulí vyrovnanou, lidem oddanou povahou, díky níž jsou nazýváni dětmi kočičího světa. A jelikož jsou také – naprosto právem- nazýváni klauny kočičího světa, jsou to většinou kočky k felinoterapii velmi vhodné. Nelze však říci, že je to nejvhodnější plemeno pro felinoterapii. Péče o srst je i v období línání srovnatelná s péčí o srst přírodních plemen. Dospívají ve čtyřech letech.

Ragdoll též potřebuje pestrou, vyváženou stravu odpovídající dlouhému období dospívání.

Ragdollové jsou velmi vázaní na lidskou i zvířecí rodinu. Její ztráta může mít destruktivní vliv na povahu zvířete i jeho imunitní systém. Jsou to kočky, které se rády přátelí se psy, optimální však je, když mohou žít spolu s ostatními ragdolly v rodinném společenství. Jedná se o velmi společenská zvířata se silnými rodinnými vazbami a rozvrstvenou, proměnlivou hierarchií.

Typickými onemocněními tohoto plemen je HCM, jehož jeden typ lze diagnostikovat pomocí genetického testu a degenerace ledvin. Přes dostupnost genetického testu je vhodné sonografické vyšetření každý rok až dva a před pořízením ragdolla či ragamuffina se též vyplatí pečlivý průzkum linií, z nichž pochází, kvůli výskytu HCM na jiném genetickém základě, než je HCM, které lze geneticky testovat.

Siamské kočky

Jedno z nejstarších plemen, původem z jihovýchodní Asie. Péče o srst je absolutně nenáročná, protože tyto kočky mají krátkou, přiléhavou srst, která vyžaduje pouze běžné česání a kartáčování. Siamské kočky jsou štíhlé, elegantní, na vysokých nohou a jejich hlava je výrazně trojúhelníkovitá, s poměrně velkýma ušima. To je možná příčinou, proč nejsou tolik preferovány jak mezi chovateli, tak i v zoorehabilitaci, protože jejich hlava má poněkud „myší“ výraz v protikladu k dětsky vypadajícímu kulatému či oválnému obličeji perských koček. Jsou to kočky s povahou připomínající psa, nesmírně inteligentní, lidem naprosto oddané. Není problém přimět je k aportování, chůzi na vodítku či trochu divočejším hrám. Z rodiny si vybírají zpravidla pouze jednoho člověka, jehož uznávají za rovnoprávného partnera a bezmezně jej milují. Ostatní více či méně tolerují. Siamské kočky mají značné nároky na kvalitu krmení. Existují i krmiva určená výlučně pro toto plemeno. Mají také značné nároky na teplo, tyto nároky jsou dány metabolismem a tělesnou stavbou plemene. Siamské kočky jsou velmi komunikativní, jejich hlas je výrazný a připomíná pláč dítěte.

Sibiřské kočky a něvskaja maskaradnaja

Ruské národní plemeno, které je některými organizacemi děleno na dvě sesterská plemena. Jedná se o přírodní plemeno s velkou heterozygotností stejně jako kočky norské lesní a mainské mývalí. Zejména kocouři dosahují 8 – 10 kg, vzácností nejsou ani kočky (samice) s hmotností kolem 11 kg. Péče o srst těchto koček je srovnatelná s péčí o srst ragdollů a mainských mývalích, i když je v porovnání s ragdolly hrubší konzistence a odpuzuje vodu. Povahově jsou to kočky k lidem přátelské, vyrovnané a nenáročné na péči o srst. Jsou značně nezávislé a poměrně temperamentní, dospívají přibližně v 10 – 18 měsících, přičemž něvské kočky dospívají dříve.

Ve slinách některých linií sibiřských koček jsou údajně obsaženy alergeny v mnohem menším množství než u jiných plemen, takže poletující srst nezpůsobuje alergické reakce. Prokazatelné důkazy však zatím předloženy nebyly. Kočky z některých chovných linií mohou být predisponovány ke vzniku HCM, tuto vlohu zatím nelze geneticky testovat.

Výchova koček pro návštěvní službu

Na otázku, jak vychovávat kočku pro felinoterapii, nelze jednoznačně odpovědět. Různé druhy aktivit s kočkou a typy cílových skupin kladou na kočku rozdílné nároky. Základním předpokladem pro práci s kočkou v oblasti felinoterapie je vytvoření a trvání pevného emocionálního pouta mezi člověkem (vedoucím týmu) a kočkou. I když toto pouto většinou vzniká spontánně na základě oboustranné náklonnosti a s tím spojeného vylučování určitých typů neurotransmiterů, především oxytocinu a serotoninu do krevního oběhu kočky i člověka, jeho trvalé udržení je třeba cíleně podporovat. Tato náklonnost však nemusí vzniknout okamžitě po příchodu kočky do domácnosti majitele. Je třeba kočce dopřát určitý čas, aby se v novém prostředí zorientovala a zbavila se případné plachosti.

Vztah musí být založený na naprosté důvěře v toho druhého. K tomu napomáhá i vytyčení hranic chování, neboť tak kočka získává potřebnou sebejistotu. Vytyčení hranic chování je třeba provádět jedině prostředky, které působí pozitivní stimulaci /odměna pamlskem, pohlazením.

Kočky jsou velmi citlivé, nevhodné jednání člověka (uhození kočky) nedopouštějí a velmi dlouho si ho pamatují. Mohlo by dojít k trvalému narušení důvěry. Z tohoto důvodu je handler zodpovědný za to, aby kočka zkušenost s bitím nebo jiným nevhodným chováním nezískala ani u klienta. Pokud dojde k nevhodnému chování ze strany klienta, je třeba kočku ihned uklidnit a poskytnout jí pocit bezpečí, na které je zvyklá.

Je-li splněn základní předpoklad oboustranné náklonnosti, měli bychom s kočkou trávit co nejvíce času. Vyplnit ho společnou hrou, mazlením, případným chozením na procházky či návštěvami příbuzných a známých, společným cestováním , krmením z ruky, společnými dotyky a poskytováním ochrany a bezpečí. Kočka musí cítit, že jde-li se svým lidským partnerem do cizího prostředí, je tento lidský partner částí jejího původního teritoria. Při návštěvách cílových zařízení si kočka buduje pouto i s ostatními lidmi a jsou popsány případy, že návštěvy u určitých klientů přímo vyžaduje. Pro prohloubení komunikace s kočkou jsou vynikající společné kognitivní hry a klikr trénink. Tak je navázán a podporován kvalitní oboustranný dialog.

Výchova kotěte z vlastního odchovu je výhodou, kotěti by měl být ponechán co nejdelší kontakt s matkou, případně otcem i sourozenci, nejméně do 12 – 13 týdnů věku. Výchova pro felinoterapii od kotěcího věku není však bezpodmínečnou nutností a metoda postupného budování kvalitního pouta funguje stejně u zvířat adoptovaných do týmu v dospělém věku. Podmínkou je původní dobrá socializace kočky. Začlenění dospělé kočky do návštěvního týmu může pomoci i kočce, aby se lépe sžila s novým prostředím a stres z případné ztráty původního domova a zpřetrhání kontaktů ke vztahové osobě pro ni nebyl destruktivní. Zejména starším kočkám to může pomoci k návratu do plnohodnotného života. Pro klienty, zejména pak seniory, bývá starší, klidnější zvíře přijatelnější než temperamentnější kotě.

Pevné pouto, které pojí kočku a člověka, je zároveň morálním závazkem člověka k takovéto kočce. Když se již kočka ze zdravotních důvodů nebo s ohledem na stáří nemůže účastnit felinoterapie, je třeba mít na paměti, že touží po fyzickém kontaktu alespoň se svým člověkem a jeho nedostatek pro ni může znamenat strádání.

Handler musí respektovat vývojová stádia kočky a z toho důvodu je první kontakt s cizím prostředím povolen až od 4 měsíců věku.

Také březí kočky by měly být do týmů zařazovány pouze v případě, že návštěvy v cílových zařízeních samy vyžadují a nepůsobí jim žádnou újmu. Posledních čtrnáct dní březosti by již do zařízení docházet neměly.Totéž platí pro kojící kočky. U koček – seniorů – záleží na kondici a zdravotním stavu. Pokud jsou pro ně návštěvy radostí a nevyčerpávají jejich organismus, měly by se jich účastnit. Z návštěv musejí být vyřazeny kočky nemocné přenosnými chorobami, zoonózami. U chorob genetických, např. hypertrofické kardiomyopatie (HCM), by mělo být učiněno rozhodnutí na základě vyšetření na odborném veterinárním pracovišti. Pokud se však jedná o mírnou formu a návštěvy kočce působí radost, mohou přispět k duševní pohodě takto postižené kočky v důsledku uvolňování neurotransmiterů do jejího krevního oběhu, stimulaci vagové dráhy srdce a v určitých případech i ke stabilizaci jejího zdravotního stavu.

Zároveň je vhodné, aby v domácnosti handlera žily alespoň dvě kočky, případně zástupce jiného živočišného druhu, např. pes. Jen tak lze dosáhnout plného rozvinutí všech vrozených schopností koček.

K nezbytným úkonům patří dodržování základní hygieny na místě k tomu určeném, oblečení postroje a alespoň částečná chůze kočky na vodítku. Z bezpečnostních důvodů je někdy postroj nutností. Umožňuje včas zabránit kočce v útěku, včas ji odvézt z dosahu klientů, kteří s kočkou nevhodně zachází. Oblečení postroje má mírně paralyzující vliv, neboť kočka si je vědoma, že je ovládána. Vedení na vodítku a korekce směru by vždy měla být prováděna jemně a trpělivě. Z tohoto důvodu je vhodné, aby děti či dospělí s kombinovanými vadami vedli kočku vždy pod dozorem vedoucího týmu, a to tak, že klient drží v ruce vodítko a vedoucí týmu drží toto vodítko pod rukou klienta a vedení kočky koriguje. Je možné i použití dvou vodítek. Pokud kočka nechce jít, k chůzi ji nenutíme. V klidném, zabezpečeném prostředí může bát kočka, zejména při AAPA – herních aktivitách za podpory a pomoci zvířete – bez vodítka. Bezpečnost všech, tedy i kočky, je ale vždy prioritou.

Chůzi kočky na vodítku bychom měli postupně zkoušet v různých prostředích. Handler musí věnovat pozornost okolí, například blížícím se psům, autům, dětem na kolech či kolečkových bruslích a všemu, co může kočku snadno vylekat a způsobit u ní paniku. Jen dobrá znalost reakcí vlastního zvířete umožní rozpoznat, kam až lze zajít, kdy je pro zvíře procházka požitkem a kdy naopak příliš stresující záležitostí.

Samozřejmostí je také přeprava kočky v přepravním boxu, kočárku, jízda autem či prostředky hromadné dopravy. Některé kočky těžce snášejí přepravu na delší vzdálenosti. Pokud se jedná o kočky, kterým účast v procesu felinoterapie činí radost a profitují z ní, měl by handler nebo koordinátor nalézt cílové zařízení, které takové dojíždění nevyžaduje, a tudíž kočka není zbytečně zatěžována. V opačném případě by se u jinak vhodné kočky pro felinoterapii mohla rozvinout nechuť k této činnosti.

Dokumentace

Z každé návštěvní služby je pořízen zápis nebo videozáznam (případně fotodokumentace), zejména s ohledem na interakce klientů i handlera s kočkou a na chování kočky v různých situacích. Zvláště videozáznam je pro další vytváření metodiky velice důležitý. K pořízení videozáznamu se nutný souhlas cílového zařízení a dodržování zasad GDPR.

Ochrana zvířat při návštěvní službě, welfare

Jednotlivá návštěva v cílovém zařízení by neměla přesáhnout 60 minut. Je v zásadě možné provedení dvou návštěv v jednom dni, jedné dopoledne a druhé odpoledne. Záleží na vlastnostech a temperamentu kočky. Podstatné je, aby kočka měla možnost alespoň dvouhodinového odpočinku mezi návštěvami.

Kočkovité šelmy tráví spánkem až 20 hodin denně. Je třeba mít na zřeteli snadnou unavitelnost kočky, která není schopna takového výdeje energie jako pes. Kočka, která usne v rušném prostředí, může dávat najevo, že množství podnětů, které na ni působí, je příliš rušivé a ona se stáhne do vlastního světa spánku a bezpečí. Handler by měl takovou návštěvu co nejdříve ukončit a poskytnout kočce čas k regeneraci. Je zodpovědný za to, aby kočka nebyla přetěžována. Handler musí rozumět řeči těla kočky, s níž pracuje v týmu.