Potřebují kočky kamarády ? - Mikel Delgado, PhD
Jsou kočky skutečně samotářská zvířata ? Na tuto otázku se snaží odpovědět Mikel Delgado, PhD., behaviorální konzultantka a americká vědkyně zabývající se chováním koček.
Odpověď není možno formulovat jednoznačně. V podstatě lze říci, že nejvíce záleží na třech klíčových faktorech:
- individualitě
- dostupných zdrojích v prostředí
- pohlaví kočky
Volně žijící kočky vytvářejí kolonie, v nichž existují společenské svazky a vztahy. Záleží však na dostupnosti zdrojů, jako je potrava, voda, teplo, úkryty i dostatečný prostor. Kočky žijící volně venku mají zpravidla možnost vyhnout se sobě navzájem, zatímco kočky žijící doma tuto možnost většinou nemají.
Přesto je možná překvapivé, že některé kočky i přes dostatek zdrojů preferují být jedináčky a druhou kočku v domácnosti by nepřijaly. Také člověk je totiž zdrojem - zdrojem pozornosti, poskytuje kočce potravu a další životně důležité - tedy primární posilovače chování a někdy je i on zdrojem konfliktů mezi kočkami..
Společenství koček bývá většinou tvořeno příbuznými samicemi a jejich potomky, které vytvářejí matrilineární skupiny. Příbuzné kočky spolu vycházejí, starají se společně o potomstvo a i jejich říje je řízena feromony tak, aby se koťata jednotlivých samic rodila přibližně ve stejnou dobu. To je důležité zejména proto, aby jedna kočka mohla v případě potřeby zastoupit při péči o mláďata druhou a druh přežil. V těchto skupinách nejsou zpravidla cizí samci vítáni a vůči nově příchozím se členové skupiny chovají agresivně.
Kocouři se také v období adolescence ranné dospělosti také shlukují do společenství, ale zde dochází k větším půtkám, samozřejmě zejména v období říje. Starší dospělí kocouři většinou žijí samotářským životem. Naproti tomu postavení kastrátů ve spřátelené skupině je velmi podobné postavení příbuzných samic.
Kočky žijící v bytě také sdílejí společný prostor a také zde dochází k vytváření matrilineárních skupin pokud spolu žije více příbuzných koček - samic. V bytě tak mezi kočkami vznikají nejen vztahy různé intenzity, ale dochází i k rozdělení prostoru, který kočky sdílejí. Postavení kastrátů obojího pohlaví ve spřátelené skupině je velmi podobné postavení příbuzných samic.
Prostor je rozdělen:
- na prostor obývaný všemi, který obsahuje klíčové zdroje, jako je potrava, místa k odpočinku a kočičí toalety
- na prostor, který představuje základní oblast jednotlivé kočky nebo kočičích skupin, teritorium
Toto intimnější teritorium spolu sdílejí pouze kočky, které spolu dobře vycházejí a brání je proti ostatním. Kočky žijící venku sdílejí velmi podobné vzorce chování.
Rozdělení teritoria v domácnosti či v habitatu volně žijících koček není neměnné. Pokud dojde ke změně ve skupině navzájem spřátelených či příbuzných koček, například k úmrtí jedné z nich, dochází k posunu ve využívání společně sdíleného i bráněného prostoru.
Stejná situace nastává při jakékoliv změně v domácnosti - úmrtí zvířete, narození koťat, příchod nového kotěte či kočky do rodiny, obecně při jakékoliv změně včetně změny vyvolané přemístěním nábytku v prostoru. I proto je dobré, když si majitelé načrtnou plánek bytu či domu a zakreslí zde dostupní zdroje a zamyslí se nad tím, zdali k nim mají skutečně stejný přístup všechny kočky nebo zdali musí překročit teritorium jiné kočky proto, aby tyto zdroje získaly také. Zejména pro bojácné a nervózní kočky představuje situace, kdy jsou zdroje blokovány či umístěny tak, že je nutné dosáhnout na ně díky průchodu "nepřátelským územím", silně stresující situaci a mohou se u nich objevit problémy s vylučováním (nečistotnost).
Jaká jsou tedy preferovaná chování, která dávají majiteli možnost pochopit složité předivo vztahů ?
Spřátelené kočky:
- tráví čas blízko sebe
- pečují o sebe navzájem a otírají se o sebe - společné sdílení pachu (allogrooming)
- zdraví se navzájem postojem těla se zdviženým ocasem
- hrají si spolu
- jedna kočka druhé dělá "polštář", kočky spolu sdílejí pelíšek
Vědci zjistili, že kočky spolu netráví čas náhodně, ale že si kočky skutečně vybírají jiné kočky, s nimiž chtějí být. Tzv. skupinový pach, který vzniká v důsledku společné péče a sdílení pelíšků, polštářků, škrabadel a jídelních misek, je základem sociální soudržnosti ve skupině.
Ve skupině i mimo ni je velmi důležitá správná komunikace. Kočky spolu komunikují :
- hlasovými projevy - vokalizací
- vizuálními signály
- pachovými signály
Pro první dva způsoby komunikace je základním předpokladem úspěchu to, aby kočky byly navzájem v určité vzdálenosti, kdy se mohou vidět a slyšet a kdy jedna funguje jako vysílač a druhá jako přijímač. To s sebou ale samozřejmě nese možná rizika konfliktu a zranění. Proto je pachová komunikace pro kočky výhodnější a bezpečnější a lze ji přirovnat k posílání "textových zpráv" u lidí a kočkám umožňuje vyhnout se přímému kontaktu.
V souvislosti se soužitím koček v jedné domácnosti se často hovoří o nutnosti využívání více úrovní prostoru a zejména o využívání vertikálního prostoru. Ve studii vědců z Jižní Korey z roku 2017 se uvádí, že existuje přímá souvislost s onemocněním močových cest ( felinní idiopatická cystitida) a využíváním vertikálního prostoru kočkami žijícími v domácnosti ve skupině. Toto onemocnění bývá spojováno se stresem. a nemožností vyhnout se konfliktu.
Také přijímání potravy není často chápáno správně. Pro kočku totiž zcela určitě neznamená společenskou událost. Kočky jsou frustrované, pokud se při jídle musí dělit o společné misky, pokud při jídle nemají dostatek prostoru mezi sebou navzájem. Diskutabilní je možnost využití dávkovacích krmítek pro kočky, které fungují na bázi čtečky kočičího mikročipu.
Pro život koček má zásadní význam správné hospodaření s energií - její příjem, ale i její výdaj, možnost projevit přirozené chování a zbavit se nahromaděné energie pohybem. Kočky ve společné domácnosti i kočky žijící ve volných společenstvích si spolu hrají. Podmínkou je, aby kočka měla iluzi kontroly nad prostředím - připadala si v bezpečí, a aby měla dostatek potravy. Rozhodující je i denní doba - kočky jsou obecně čilé ráno a večer za soumraku.
Jak rozlišit, zda se jedná o hru, tedy hravou nebo o skutečnou agresi ? Při společné hře můžeme pozorovat toto chování :
- hra může být drsnější, ale nedochází k vokalizaci, či jen mírné
- nedochází ke zraněním
- kočky se podílejí na hře stejnou měrou - střídají se ve výpadech a číhání, střídají se v "pronásledování" kořisti
Toto vše jsou známky normálního, hravého chování.
Pokud se však role v hře nestřídají, dochází k vokalizaci (vrčení, syčení, prskání) a jedna kočka se druhé vyhýbá či se před ní ukrývá, jedná se o skutečně agresivní chování, které je třeba citlivě řešit tréninkem, případně vyhledat pomoc odborníka, aby kočičí půtky nepřerostly ve zraňující rvačky či nečistotnost.
Člověk by si měl se svou kočkou hrát a podporovat její lovecké chování. Nejoptimálnější doba je před jídlem. Pokud máme v domácnosti více koček, může se stát, že se nám zdá, že druhá kočka nemá o hru zájem. Pravdou ale je, že je třeba pozorovat řeč těla obou koček a dávat pozor na to, jestli jedna kočka druhé ve skutečnosti nezamezuje přístup ke hře či hračce. Řeč těla může být velmi subtilní. Například jedna kočka přejde ležérně ke dveřím, kde se usadí a začne si olizovat kožíšek. Druhá kočka si sedne kousek od ní s tělem schouleným do pozice bochníku, s ocasem stočeným kolem těla. Hra se bude odehrávat za dveřmi. Co nám taková situace říká ? Kdo koho blokuje ?
Myslím, že jste si všichni odpověděli správně - kočka u dveří, která se olizuje.
Pokud tedy u nás doma dochází k podobným situacím je lepší při hře kočky oddělit a pohrát si s každou z nich zvlášť. Také bychom měli pořádat tzv. Treat Summit - tedy setkání s dobrotami, při němž každá kočka dostane něco dobrého.
Přes všechny snahy majitelů existuje podle průzkumů zhruba 1/3 koček, které se kamarádit nechtějí a vyhovuje jim pozice jedináčka.
Pro enrichment prostředí můžeme využívat i vycházky s kočkou do okolí. Zde bychom měli být opatrní a vyhnout se všem číhajícím nebezpečím (doprava, agresivní zvířata, náhlé zvuky, parazité, infekce). Když ale přijdeme domů, může se stát, že mezi kočkami propukne šarvátka. Většina koček sice reaguje pouze zvědavostí na nový pach navrátilce, ovšem některé kočky mají citlivější čichová centra v mozku než jiné kočky. Čichová centra v mozku se nacházejí v blízkosti emocionálních center a tak může pach vyvolávat velmi silné emocionální reakce.
Soužití koček ve větších skupinách většinou potlačuje agresivní chování - klid ve skupině je zásadní pro přežití. Naopak pokud máme doma jednu až dvě kočky a do této skupiny přijde cizí kočka, je riziko propuknutí agrese mnohonásobně vyšší. I proto by seznamovací fáze měla probíhat pozvolna a s velkou empatií ze strany člověka. I přes všechnu snahu se však může stát, že si kočky navzájem "nesednou" a pak je třeba rozhodnout, co je z hlediska případné úrovně stresu pro obě kočky nejlepším řešením.
Za tento test získáváte 1 bod
1. Na jakých faktorech závisí, zdali se kočka bude chovat jako samotářský nebo společenský jedinec ?
2. Jakou roli v chování koček hraje dostatek či nedostatek zdrojů ? Omezuje se pouze na kočky žijící volně nebo i na ryze bytové kočky ?
3. Jakou funkci ve skupině hrají kočky- samice a jejich potomstvo samičího pohlaví ?
4. Jakou roli ve skupině hrají kastráti ?
5. Jak je rozdělen prostor v bytě nebo domě, který kočky společně sdílejí ?
6. Jaké chování můžeme pozorovat u spřátelených koček a jaký má význam ?
7. Existuje souvislost mezi felinní idiopatickou cystitidou a stresem ? Pokud ano, jaká ? Kdo ji popsal ?
8. Jak lze rozlišit hravou a skutečnou agresi mezi kočkami ?
9. Jaký význam má hospodaření s energií pro život kočky ? Popište.
10. Potlačuje soužití ve skupině agresivní chování ? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč ?
