Protokol pro plaché kočky - The shy cat protocol
Osnova tohoto postupu byla vytvořen Karen Pryor Academy a používá se v amerických útulcích. Slouží pro snížení stresu u plachých koček, které se dostanou do nového prostředí.
S kočkami je to stejné jako s lidmi - někdo je průbojnější, odvážnější, jiní raději pozorují a drží se v povzdálí. Někdo vítá změny a nové příležitosti, jinému nahánějí hrůzu a způsobují stres.
Přivezeme-li si domů nového kočičího kamaráda, nebo pokud pracujeme v útulku či depozitu, kam přijde nová kočka, může se nám tento postup hodit. Je třeba mít na paměti, že plachost kočky nemusí být dána její nedostatečnou socializací, ale může mít i mnoho dalších příčin, jako jsou i vrozená plachost, onemocnění, traumatický zážitek či obecně citlivější nervová soustava. Čas a trpělivost, kterou věnujeme našemu plachému kamarádovi je vynikající investicí do našeho budoucího vztahu.
1. Dát kočce místo, kam se může ukrýt. Je výhodou, pokud doma máme velkou klec či voliéru, kterou používáme jako domeček s otevřenými dvířky a slouží pro případ náhlého onemocnění, po operacích, nebo abychom kočce poskytli nutné soukromí a bezpečí, například při stavebních úpravách v domácnosti. Úkryt pro kočku by měl být dostupný pro člověka, tedy není vhodné umožnit kočce zalézat na nepřístupná místa, protože tím její sebevědomí nepodpoříme a celý proces zvykání spíše oddalujeme. Klec pro první dny raději zavřeme a zakryjeme dekou či ručníkem. Klec musí být opravdu velká, minimálně 1 x 1 m, musí v ní být úkryt, kočičí toaleta a ve vzdálenosti alespoň 30 cm od toalety misky na vodu a potravu. Kočku neustále kontrolujeme - ale tak, abychom ji zbytečně nevyděsili.
2. Sledujeme, zda kočka jí. Kočky, které jsou ve velkém stresu většinou nejedí, někdy ani nepijí a jdou se najíst v noci, když v domácnosti zavládne klid. Zkusme kočce nabídnout vysoce žádoucí potravu - mleté maso, tuňáka, dětskou výživu s hovězím atd. Pokud nejí, respektujme to - pokud situace netrvá déle jak 2 - 3 dny. Samozřejmě závisí na věku kočky, malé kotě bychom tak dlouho bez potravy nenechali.
3. Pokud je kočka příliš stresovaná na to, aby jedla - zvedneme deku nebo ručník na kleci a hodíme jí pár pamlsků. To děláme několikrát denně. Jakmile kočka začne trochu relaxovat, pomalu otevřeme dvířka a tak jemně, jak to dovedeme dáme pamlsek co nejblíže k ní a pak zavřeme dvířka. Opět několikrát denně.
4. Pomozme kočce relaxovat - opět použijeme klikr trénink a odklikneme každé přiblížení se k dvířkům či stěně klece. Klikr nesmí kočku děsit - tedy držme ruku s klikrem klidně u těla či za zády a pokud je to možné, používejme klikr s regulací intenzity zvuku. Můžeme použít i kliknutí ústy. Odklikáváme oční kontakt ( když jsou zornice stažené), pohyb směrem k nám, pohyb vpřed - protahování tlapek, nahnutí se dopředu, natažení nosíku dopředu. Odklikáváme také jakýkoliv náznak relaxace, 1 minuta klikr tréninku několikrát denně stačí .Pokaždé, když otevřeme klec dáme kočce automaticky odměnu.
5. Pokusíme se kočku hladit - jakmile kočka začne relaxovat, pokusme se ji jemně pohladit. Zde pomůže shaping - rozplnánujme si chování po malých krůčcích a každý odklikněme a odměňujme. Pokud se kočka stále bojí, nespěchejte, vraťte se o krok či několik kroků zpět a postupujte ještě pomaleji.
6. Zkuste konejšivé signály - zejména pomalé mrknutí
Skloňte hlavu trochu na stranu a pomalu na kočku přivřenýma očima mrkněte. je to jeden z konejšivých signálů, které kočky vysílají jak k sobě navzájem, tak vůči člověku, když chtějí zklidnit situaci, vyhnout se stresu a ukázat mírumilovné úmysly. Kočka by vám měla mrknutí oplatit.
7. Jakmile si kočka zvyká a vidíme, že stres opadl, nechme klec otevřeno a pokračujme v klikr tréninku.
