Stereotypie
Stereotypie jako „self-soothing“ – alternativa k bezmoci
Co stereotypní pohyb znamená:
-
Rytmický, opakovaný, předvídatelný pohyb, který má bottom-up schopnost ovlivňovat nervový systém.
-
Působí na propriocepci, vestibulární systém, dotek – tedy dráhy spojené s vnitřní stabilizací.
-
Často se objevuje v přechodové zóně mezi aktivací a kolapsem – když je jedinec zahlcený, ale stále má rezervy pro regulaci.
Proč je to cenné:
-
Je to známka toho, že organismus ještě „bojuje“ za návrat k rovnováze.
-
Dorzální vagus není v plné dominanci – aktivita (byť rigidní) značí pohyb proti ztuhnutí.
-
Lze jej chápat jako primitivní, ale zachovaný regulační vzorec.
Když stereotypie pomáhá:
-
V krizových situacích (např. separace, nový prostor) může stereotypní chování pomoci přežít bez kolapsu.
-
U koček např. přešlapování do prázdna, okusování ocasu nebo opakované přecházení může mít funkci snížení napětí.
-
U lidí (klientů v terapii) se může objevit např. kolébání, šoupání nohou, poklepávání prsty – a pokud není rušeno, může to vést k vlastnímu zklidnění.
Kdy být pozorný:
-
Pokud stereotypie přetrvává dlouhodobě a není flexibilní (např. jednotlivec ji není schopen přerušit), může jít o známku dysregulace a ztráty adaptability.
-
V takových případech už nemusí jít o self-soothing, ale o příznak zacyklení, kde je vhodné hledat jiné regulační možnosti (např. přes kontakt, smyslové podněty nebo kreativní činnost).
Shrnutí:
Stereotypní pohyb může být známkou života, nikoli jen poruchy. Jde o:
-
signál, že mozek a tělo mají ještě energii reagovat,
-
biologický pokus o regulaci, byť neefektivní,
-
fázi, kterou lze podpořit směrem k větší variabilitě a bezpečí.
