Povodně – srpen 2002
S povodněmi jsme již měli své zkušenosti jak z let 1997 na Moravě, tak z roku 2000, kdy postihla veliká povodeň i Mladou Boleslav.
Srpnové povodně v roce 2002, to však bylo hluboké zoufalství, devastace i prostá lidská sounáležitost.
Začali jsme jednat již v prvních dnech. Manželé Šiškovi zajistili místo pro sbírku humanitární pomoci a krmiva před boleslavskou Hypernovou. Opět jsme se zde střídali a výsledkem byla zásilka krmiva a čistících prostředků pro Ligu na ochrnu zvířat v Praze, kterou musely odvézt dvě Avie. Nezapomenutelná byla chovatelka z Liberce, která slyšela v rádiu hlášení o probíhající sbírce a přivezla před boleslavskou Hypernovu plné osobní auto krmiva a děkovala, že mohla pomoci. Krmením pro psy přispěl také malý kluk, sám ze záplavové oblasti, kterého doprovázeli rodiče.
Tím pochopitelně pomoc nekončila, sbírka probíhala dále na adrese klubu a její výtěžek putoval do Mělnického útulku, na MÚ v Neratovicích, na OÚ v Tuháni.
Když jsme přijížděli kolem lánů černých, chemikálií spálených slunečnic do Tuháně, zdálo se, že tento překrásný kraj se ocitl ve válečné zóně- všude těžká vojenská technika, nábytek a další zničené zařízení domů v kupách podél cesty, kde čekalo na odvoz na obrovskou skládku. Domy byly mokré do značné výšky, některé pobořené. Na návsi veliký vojenský stan a vojáci, kteří místním pomáhali.
Co bylo platné, že jsme přivezli vodu, šatstvo, sanitární prostředky, tady bylo potřeba mnohem, mnohem více… naděje. Domluvily jsme se tedy v klubu a s dalšími přáteli a při další cestě do Tuháně jsme vezli plné auto buchet a koláčů. V dobrovolnickém centru a provizorní ubytovně ve Větrušicích jsme udělali zásilkou radost.
Byla to doba deprimujících setkání, ale stejně jako ona chovatelka z Liberce, jejíž jméno v průběhu času zapadlo kamsi do vzpomínek, děkovali jsme, že jsme mohli pomoci.
NCHK - 10 let, D. Hypšová
